Úvod

Jedno srpnové odpoledne jsem ležela na posteli ve svém pokoji a byla zabraná do knížky. Málem jsem si ani nevšimla, že za mnou přišla mamka. Když se posadila ke mně, ještě jsem netušila, jak se mi život v pár minutách od základů změní…

,,Petru, musím s tebou mluvit…." Prolomila ticho a v jejím hlase byla znatelná nervozita a zvědavost. ,,Dostala jsem prestižní nabídku na práci v New Yorku, takže se budeme stěhovat!"
Tu poslední část věty pronesla s takovým nadšením, že nebýt toho, jak jsem byla vyděšená, nejspíš bych se rozesmála…
,,Začneš chodit do nové školy, budeme si užívat…" Začala plánovat, ale já ji naléhavě přerušila: ,,Mami, mami… Počkej… Tys zapomněla, jak nesnáším velkoměsta? A takový New York podle mě velkoměsto je…"
Jiskřičky v jejích očích trochu pohasly: ,,Já vím, ale doufala jsem, že se třeba něco změnilo…"
,,Bohužel ne. Já nedovedu žít ve velkoměstě, víš přece, jak jsem se necítila v Praze."
,,Tak já tu práci odmítnu," vzdychla, ale to jsem ji rázně přerušila: ,,Tak to tedy ne, je to skvělá příležitost."
Chvilku bylo ticho. Obě jsme přemýšlely, jak to vyřešit.
,,Co kdybych bydlela u táty?"
,,Jak to myslíš?" zvedla tázavě obočí a čekala na mé vysvětlení.
,,No, ty by sis zkusila, jak by se ti v New Yorku líbilo, a pokud bys tam OPRAVDU chtěla žít, přestěhovala bych se za tebou. Co ty na to?"
Konečně se i tohle mamce zdálo jako dobré řešení, takže jsme ihned zavolaly tátovi (Charliemu), který byl z našeho nadcházejícího dlouhodobého setkání přímo nadšený.
A mně se ulevilo ještě daleko víc, když jsem zjistila, že s mamkou se bude stěhovat i její přítel Simon.