Já s Michaelem v Neverlandu

Můj příběh začal 5.července 1989.
Byla jsem připravená vyrazit na svou první cestu za Michaelem Jacksonem do jeho zábavního parku Neverland v Santa Barbaře v Kalifornii.
Už od dětství jsem Michaela milovala, a proto jsem se rozhodla ho navštívit. Jela bych hned, ale celé ty roky jsem šetřila na tuto nejúžasnější cestu mého života.

A příběh začal.

Ráno 6.července 1989 jsem se vydala na svou dlouhou cestu.
V letadle mě celou cestu bolel žaludek - byla jsem nervózní až spatřím samotného MICHAELA. Let trval 24 hodin, polovinu cesty jsem prospala. Když jsme přiletěli na místo, už na mě čekal taxík a vezl mě do Neverlandu. Nemohla jsem se dočkat.
Do hodiny jsme tam byli, taxikář mi vyndal kufry a odjel.

Stála jsem před bránou jako opařená a nemohla jsem uvěřit tomu, že se dnes setkám s láskou svého srdce. Když jsem se konečně odvážila vstoupit a popošla pár kroků vpřed, uviděla jsem místo, kterému Michael říká ráj. A opravdu to ráj byl, nejen pro děti, ale i pro dospělé. Viděli jste dospělé, jak před očima mládnou a stávají se na chvíli dětmi. Bylo to skvělé.
A právě tam, mezi dětmi, jsem ho poprvé zahlédla. Zářil štěstím, když byl s nimi.
Jakmile mě spatřil, šel pomalu ke mně. Když mi řekl ahoj, byla jsem z toho úplně zkoprnělá a nevěděla, co mám vlastně říct. Usmál se na mě a zeptal se na mé jméno. Odpověděla koktavým hlasem: "TTeerrreezzaa……"
Pozval mě, ať jdu s ním a dětmi hrát balónkovou bitvu a já souhlasila. V téhle hře je opravdu výborný, ostatně jako ve všem.
Poté jsme se šli naobědvat. Dala jsem si vegetariánské menu, Michael měl něco podobného, je totiž také vegetarián.
Po obědě jsme se šli projít po Neverlandu, Michael mi chtěl všechno ukázat. Je nesmírně laskavý.
Zaskákali jsme si na trampolíně, zajezdili si v golfovém vozíku, také mi ukázal svou malou zoo a na závěr jsme se projeli mašinkou. Vše bylo naprosto skvělé.
Po večeři jsme šli na romantickou procházku večerním Neverlandem a povídali jsme si o životě a vůbec o všem.
Já mu celou cestu vyprávěla jak ho miluji, co se mi na něm líbí a jak je krásné pomáhat tolika dětem na Zemi. Také chci pomáhat všem dětem, ale nemám prostředky jako on.
Opravdu jsme si ten večer užili.
A najednou jsem do něj byla zamilovaná ještě víc...

Večer jsme se každý rozešli do svého pokoje.(Michael mi nabídl pokoj, abych nemusela shánět hotel, za což jsem mu moc vděčná).
Ráno mě vzbudilo nějaké dítko proudem vody ze stříkací pistole. Popadla jsem svou stříkací pistoli, která jakoby náhodou ležela na mém nočním stolku, vyběhli jsme ven na trávník a začali válčit. Michael slyšel ten jekot a za chvíli se přidal.

Měla jsem pravdu, když jsem předpokládala, že tohle bude nejlepší cesta mého života.
Michael je opravdu ten nejmilejší člověk, kterého si dokážete představit. Odpoledne, když jsme jezdili na koních, přijela jeho sestra Janet. Bylo znát, že jsou si velmi blízcí.

S Michaelem je obrovská legrace. Připadá mi, jako bych ho znala celý život. Miluji ho hrozně moc, myslím, že to ví, ale raději zůstaneme přáteli.
Třeba jednou budeme viset na telefonu stejně, jako to dělá s Elizabeth Taylor. Škoda, že jsem neměla šanci poznat ji osobně, Michael o ní dost vypráví a věřím, že je to úžasná žena.

Večer jsme si zašli do jeho vlastního kina, kde mi pustil pár svých soukromých videí z dob Jackson 5. Už odmala byl nesmírně nadaný.

Jsem tady dva dny a čím dál víc se obávám odjezdu.

Ráno jsem Michaela vzbudila a šli jsme nakrmit slona, což byla docela legrace. Asi dvě hodiny poté dorazil do Neverlandu Macaulay Culkin. Spolu s Michaelem jsou ten nejlepší tým legrace na světě, jsou vážně skvělí.
V poledne jsme si šli zaplavat do bazénu, ale jelikož pálilo slunce, zůstal Michael raději v altánku pod střechou. Bylo mi líto, že je tam sám, tak jsme v té vodě moc dlouho nepobyli a šli za ním. Michael mi později vysvětlil, že je to vitiligo, o kterém já už ovšem dávno vím.
Večer jsme si my tři a děti, které tu byly, dali polštářovou bitvu.

Opravdu jsem měla báječnou šanci Michaela poznat a musím říct, že není pouze vtipný a nesmírně milý, ale je i velmi poctivý. Nic neodflákne, pracuje na svých písničkách celé noci a nacvičuje choreografii.
Také miluje své fanoušky, kteří na oplátku zase milují jeho.

Celou noc jsem nespala, protože jsem si v hlavě urovnávala, co pro mě tenhle člověk znamená.
No nic, má přece spoustu fanoušků, kteří se sem za ním vypraví jako já.

Strašně mě mrzí, že už zítra musím odjet.

"Bylo to úžasné, bude se mi po Vás všech stýskat, ale nejvíc po tobě. Jsi největší láska mého života a navždy jí zůstaneš," loučila jsem se při nástupu do taxíku.

Michael a všichni další mávali, ale já brečela.

Celou cestu na letiště jsem probrečela, v letadle jsem pak usnula vysílením.
Doma jsem nebyla ničeho schopná, tak jsem tři dny nevylezla ze svého bytu a stále plakala.
Když mi večer Michael zavolal a slyšel můj uplakaný hlas, hned mě začal utěšovat. Vyprávěla jsem mu, jak ho miluji a že bez něho nemůžu žít. Vše si poslechl a nabídl mi, že můžeme být přáteli a navštěvovat se. Souhlasila jsem. Když jsem slyšela jeho hlas, bylo mi hned lépe.
Pak někdo zvonil u dveří, tak jsem mu řekla, že dojdu otevřít. A tam stál ON a telefonoval z mobilu.
"Ach můj bože, Michaele, to jsi nemusel," ale on mi řekl,že má v tom svém taxíku kameru, a že když mě viděl celou cestu plakat, bylo mu to moc líto a musel za mnou přijet .

Druhý den, když už jsem byla v pohodě, tak odjel.
Ale já věděla, že se zase někdy setkáme.
Protože teď jsou z nás skuteční přátelé a visíme hodiny týdně na telefonu, přesně jak jsem si předtím přála.

Říkala jsem, že to bude nejlepší cesta mého života a měla jsem pravdu.

Příběh není skutečný, ačkoliv tohle je můj sen. Příběh znázorňuje to, co nikdy mít nebudu a co si tolik přeji. Po Michaelově smrti hrozně strádám, protože on byl můj život a teď si připadám jako kdybych umřela s ním ;(;(;(