Epilog

O dvacet let později…

Leží sám v opuštěném, chátrajícím domě. Dávno tu není nikdo, kdo by se o něj mohl postarat. Začalo to zhruba před měsícem. Bel definitivně ztrácel kontrolu nad svým starým, zmoženým tělem. Po tolika letech dřiny poprvé trávil poledne odpočinkem. Těžce oddechuje a v poklidu přemítá o své minulosti.

Narodil se a žil v tomto domě. Mládí strávil těžkou prací na otcově farmě. Oženil se a všechno úsilí směřoval k zabezpečení své ženy a dítěte, které mělo brzy přijít.
Nevzdal se ani poté, co jeho žena při porodu zemřela. Nic pro něj nebylo důležitější než jeho jediný syn. Dělal vše pro to, aby mu zajistil alespoň nějakou budoucnost, ale pak ho od něj násilím odvlekli. Deset let ho střežil, aby mu ho poté vyrvalo Impérium.
Trvalo měsíce, než se s tím smířil, ale nakonec pochopil, že je to tak lepší. Mimo tuhle zatracenou planetu na něj čeká určitě mnohem lepší osud. Daran byl jiný než on, plný elánu a touze po dobrodružství.
Bel už tenkrát věděl, že svého syna nikdy víc nespatří, ale teprve nyní, po tolika letech, se skutečně rozplakal. Plakal nad ztrátou ženy, kterou miloval, odcizení svého syna a nad bezmocí, s jakou ta dlouhá léta žil. Nikdy po ničem tolik netoužil jako nyní. Přál si alespoň jednou, naposledy, spatřit své dítě.
Téhož dne poklidně zemřel ve spánku.

* * *

Od jeho služby rebelii uběhlo mnoho let. Davin se nikdy nevzpamatoval z toho, že uprchli před imperiálními vojsky a planetu, která věřila v jejich pomoc, nechali napospas nepříteli. Často se budil ze spánku a před očima měl obrazy utrpení a zoufalství lidu planety, kterou opustil. Výčitky ho pronásledovaly na každém kroku, a tak se jednoho dne konečně rozhodl. Krátce na to odešel od jednotky a vrátil se na Trigalis. Zoufalý otec ho s láskou přijal a postaral se o to aby nemohl být nikdy spojen s odbojem. A tak žil dlouhá léta v klidu, nezatěžován problémy Galaxie. Nedlouho poté otec i matka zemřeli a zanechali rodinné sídlo v jeho péči.
O řadu let později se však stalo něco neuvěřitelného. Císař byl mrtev a Impérium padlo. V Davinovi se opět probrala jeho rebelská minulost a cítil ohromnou euforii. Litoval pouze toho, že se na tak úžasném vítězství nemohl nijak podílet. Netrvalo dlouho a „Nová Republika“ vyhnala bezradné Moffy téměř ze všech významných sektorů.
Stalo se však také něco, s čím Davin ani v nejmenším nepočítal. Než mohl cokoli udělat, vtrhl do jeho domu republikový oddíl a zabavil veškerý majetek „pro rozkvět Republiky.“ Najednou už jeho rodině nebyly dobré vztahy s Moffem k užitku. Byl nucen sídlo opustit a zbytek života strávit na ulici.
Uplynulo několik let, Republika sílila a Davin strádal. Žil v zapomnění. Mísil se v něm pocit hanby, lítosti a nenávisti za to, co mu provedli. Netušil, jak by dokázal žít dál, ze dne na den, s tím sžíravým pocitem zrady. Ještě mnohem víc než ta ohromná křivda ho však děsily jeho vlastní myšlenky. Toužil se pomstít, ale komu? Republice, za kterou kdysi tak usilovně bojoval? Lidem, s nimiž sloužil?
Neměl teď vůbec nic, ani své dřívější ideály. Takhle nemůže žít, už ne. Musí to skončit. Obrátil proti sobě svůj jediný majetek, blaster, který před nedávnem někomu ukradl na ulici. Mysl mu zaplnily vzpomínky. Vzpomínky na šťastné dětství, útěk z domova a na planety, které navštívil jako rebel. Jeho poslední myšlenka však patřila otci…