Boj o přežití

1.Úplné zasvěcení

„Myslím si, že by to mělo být… Auuu! Kdo po mě hodil ten míč?! Eriku, až se mi dostaneš pod ruku, roztrhnu tě jako hada!

„Ber to s klidem, Marvel, přece to nemůže být ta nejhorší věc na světě.“

„To máš pravdu, Ethel, vždyť to přece nemůže bejt horší než úkol z ájiny…“

„Kruci! Já na to úplně zapomněla. Tak čau! Snad to do půlnoci stihnu!“

„Tím bych si nebyla tak jistá…“

„Co jsi říkala?“

„Ale nic, že tím jsem si určitě jistá!“

„Aha…tak zítra ve škole, čau!“

„Dneska jdeš nějak pozdě, ne?“ řekla Marvel Smithová.

„Ani se nediv. Ten úkol bude můj celoživotní zážitek. Seděla jsem nad ním do dvou ráno!“ řekla sotva probuzená Ethel.

„Já to věděla.“

Crrrrrrrrrrr…

„A jéje, slyšel jsem, hoši, že prej máme říďu.“ řekl s trochu nervózním hlasem Matthew Summers.

„Co se stalo Mülerce?“ řekl Erik Scotty.

„Slyšela jsem, že prý vypadla z okna.“ řekla Ethel a se spikleneckým pohledem se koukla na Erika, který hned poznal, že je na něho naštvaná ještě ze včerejška, a tak se radši vzdálil. Ten den pro ně byl asi nejhorší v životě. Proč? Protože všichni učitelé, které aspoň trochu snášeli, jen tak z ničeho nic onemocněli a oni dostali ty učitele, které nejvíc nesnášeli. Vážně přemýšleli o tom, že se proti nim někdo spikl.

„Teda řeknu ti, dneska snad ani nepůjdu ven, jsem tak vyřízená, že se ani nehnu. Až přijdu domů, lehnu a ani se nehnu!“ řekla naštvaně a unaveně Ethel.

„Tak to jsme na tom stejně, to se proti nám spikli, či co?!“ řekla Marvel.

„Ještě že je už poslední hodina, snad ta občanka nebude tak hrozná jako předešlý hodiny.“ řekl trpce Erik.

„Nééé!!!“ ozvalo se celou třídou a všichni se koukli na Marvel, která zrudla vzteky a připomínala běsnící sopku.

„Co je Smithová?!“ řekl s nezájmem Matthew.

„Co je?! Co je!?! Ty se mě ptáš co je?! Zase máme supla!“ řekla Marvel, která se začala nafukovat.
Celá třída začala živě diskutovat, koho dostanou. Pak se z ničeho nic ve dveřích objevil někdo, koho na této škole nikdy neviděli. Nikdo ani nešpitl, dokonce ani nejdrzejší elementy ve třídě. Přešel k učitelském stolu a usadil se. Teď na něj zírala celá třída.

„Jsem nový učitel na vaší škole. Budu vás mít na občanskou výchovu a chlapce na tělocvik. Mimochodem jmenuji se Jack Peter.“
Všichni, kteří doposud stáli, si sedli. Hodina proběhla v klidu. Učitel svým rázným příchodem vzbudil respekt v celé třídě. Marvel, Ethel, Erik a Matthew se po hodině shodli, že je jim jejich nový učitel nějak povědomý. A tak se rozhodli, že za ním po obědě zajdou.

„Věděl jsem, že za mnou přijdete.“ řekl učitel. Všem přejel mráz po zádech. Nedokázali si ujasnit, jak věděl, že za ním přijdou.
Tuhle myšlenku jim zpřetrhala Marvel, která s trochu váhajícím hlasem řekla: „Proč jste nám povědomý?“ Učitel se trochu zamyslel, a pak bez váhání odpověděl: „Mě jste nikdy neviděli. Vám je povědomé to, co umím.“

„To, co umíte? Co tím myslíte?“ odvětil Erik.

„Myslím tím magickou moc.“
Nikdo z nich nevěděl, co si pod tím mají představit. Chvíli si mysleli, že si z nich dělá srandu, a na jednu stranu zase, že je to ani nepřekvapuje.

„Magickou moc? To, to jako... že umíme kouzlit?“ vykoktal udivený Matthew.
Učitel bez váhání odpověděl: „Více méně ano. Řeknu vám to takhle - určitou moc máte, ale jelikož jste se v ní neprocvičovali, zakrněla. Ovšem dá se to spravit.“

„Jak?“ řekla už uklidněná Ethel.

„Neustálým cvičením. Proto jsem tady. Přesvědčil jsem vašeho učitele, aby dal výpověď. Ne násilím, ale takovým malým neškodným kouzlem.“ Všichni čtyři se potichu uchechtli.

„A kde budeme cvičit?“ zeptal se s očividně velkým zájmem Matthew.

„Vše se dozvíte na středeční hodině. Pošlu vám papír s dobou, kdy se budeme scházet a hlavně kde. Kdyby se vám to nějak nehodilo, řekněte a společně se na tom domluvíme. Teď už běžte.“ pobídl je učitel, který zjevně nechtěl, aby se už jejich tajemství prozradilo.

„Co si o tom myslíte?“ zeptala se Marvel.

„Já si myslím, že je to neuvěřitelný, ale zkusit by se mělo všechno.“ Všichni svorně souhlasili s názorem Erika, a proto se rozhodli novému učiteli důvěřovat. Nadcházející den byl pro ně noční můrou, všechno utíkalo strašně pomalu a to se tak těšili na zítřek, kdy se dozví co a jak. Když pro ně konečně ten dlouhý den skončil, chtěli by nejraději zrychlit čas, aby už byl zítřek. Ale to neuměli. Nebo si to aspoň mysleli. Když se konečně opět všichni čtyři sešli ve třídě, měli dobrou náladu.

„Taky se tak těšíte na dnešní občanku?“ řekla nadšeně Marvel.

„To si piš. Myslel jsem si, že se dneška nedočkám, ale jak můžeš vidět - dočkal.“ Jakmile to Erik dořekl, ozval se už známý zvuk zvonku. Všichni čtyři měli najednou divný pocit v žaludku. Učitel se ve dveřích už jen tak z nenadání neobjevil, přišel normálně z chodby. Najednou se jim na lavici objevil papírek jen tak, z ničeho nic. Trochu se lekli, ale pak si vzpomněli, že tak byli domluveni.
Když papír rozevřeli, stálo na něm:

Budeme se pravidelně scházet v pondělí, ve čtvrtek a v pátek v 16:00 ve školní knihovně, kterou mám pronajatou, takže nás nebude nikdo rušit. Kdyby se vám něco nehodilo, pokuste se přijít zítra na první sraz a zkusíme se na tom domluvit.

2. Nevídaný objev

Konečně tu byl další den, na který se všichni těšili. Byl čtvrtek a to znamenalo první schůzku jejich spolku.

„Sejdeme se v knihovně a nebo si určíme místo a přijdeme společně?“ zeptala se Ethel.

„Mně je to jedno, hlavní je teď pro mě to, abych se tam vůbec dostal,“ odpověděl Matthew.

„Plně s tebou souhlasím,“ odvětila Marvel, “ale přece jen bychom tam asi měli přijít společně.“

„No tak dobře,“ řekl otráveně Matthew, „a kde si teda dáme sraz?“

„Já bych byla pro to, abychom se sešli u parku a pak společně odešli do knihovny. Co vy na to?“ zeptala se Ethel.

„Já sem pro.“ odvětil bez zaváhání Erik.

„Já taky.“ souhlasila Marvel.

„No, tak dobře no.“ podrážděně odpověděl Matthew.

„Nic, já musím na oběd, takže v 15:30 u parku, jo? Nezapomeňte!“ řekla důležitým hlasem Ethel. Pak se rozloučili a každý si šel svou cestou.

„Kde je ta Ethel?! Hlavně že to navrhla ona, že se sejdeme tady. Nejradši bych ji…“ nestihla dopovědět Marvel, protože se před nimi z ničeho nic objevil jakýsi člověk. Marvel se tak lekla, že hodila rukama a strom za tím člověkem vzplál ohněm. Než se stihli vzpamatovat, ten člověk stejně jak přišel, tak i odešel.

„Co, co to bylo?“ vyděšeně koktala Marvel.

„Jak to mám vědět?!“ řekli současně Erik a Matthew. Mezitím se k nim přihnala Ethel rudá jak rajče, protože celou cestu běžela.

„P-promiňte.“ vydechla stroze. Ethel se na ně nedůvěřivě podívala a zeptala se, co se stalo. Než jí všechno dořekli, došli až ke knihovně, kde už na ně čekal Peter.

„Někdo nás chtěl napadnout.“ vyhrkl Erik, než se vůbec stačili pozdravit.

„Co prosím?!“ zeptal se nechápavě Peter a provrtával je pohledem.

„No,“ spustila Marvel, „prostě jsme čekali v parku na Ethel, která mimochodem přišla pozdě,“ vrhla po ní bodavý pohled, „no a jak jsme tam čekali, prostě se tam objevil nějakej člověk z ničeho nic a já sem se lekla, máchla rukama a ten strom za tím člověkem začal hořet.“ vychrlila ze sebe Marvel, že jí bylo sotva rozumět.

„Už to začalo.“ řekl trochu rezignovaně Peter a sedl si do křesla.

„Co začalo?“ odvětila Ethel.

„Démoni se vás snaží zabít.“ řekl Peter, jako kdyby se mu v hrdle zasekl rohlík. Všichni vypadali vyděšeně, čemuž se nelze divit - vždyť jsou v tomhle oboru neprostí nováčkové. Než jim všechno Peter vysvětlil, uběhla dobrá půlhodina.

„Dneska už můžete jít. A kdyby se vám něco podobného stalo, hned za mnou přijďte.“

„To je dobrý. Myslím, že až se ta nafintěná fiflena vrátí ze Španělska s lakem na vlasy na hlavě, začne bejt dusno.“ začala se posměšně smát Marvel.

„A myslíš, že to se může? Co když se jí něco stane?“ řekla Ethel.

„Její problém!“ odrazila ji Marvel. Mezitím se k nim přihnal Erik s Matthewem. Vypadali poměrně rozrušeně.

„Mus-musíme za Peterem.“ vychrlil ze sebe Erik dřív, než je Ethel stačila pozdravit.

„Co se stalo?“ zeptala se rozrušeně Marvel.

„Pojď! Jdeme za Peterem, a pak se všechno dozvíte.“ jako torpéda se řítili ke knihovně. Byla sobota, takže se nemuseli bát dalších neomluvených hodin. Když je Peter uviděl ve dveřích knihovny, věděl, že to není dobré znamení. Dneska se sejít neměli, takže to znamená jediné. „Napadli vás démoni?!“ řekl Peter dřív, než vůbec Erik popadl dech.

„Jo. Zrovna jsme byli v lese a dělali ten zatracenej úkol do biologie, když v tom se tam objevil nějakej divnej chlap a začal tam po nás vrhat ohnivý koule!“ dořekl Erik a Marvel s Ethel se zajíkly. Jejich první setkání s démonem proběhlo mnohem hladčeji.

„Ještě štěstí, že tam se mnou byl Matthew, on ty ohnivý koule zmrazil.“ dořekl Erik.

„Ledem nebo se prostě zastavily?“ otočil se směrem k Matthewovi.

„No, spíš tím ledem.“ řekl trochu nejistě Matthew, protože byl zřejmě ještě vyděšený z útoku.

„Další schopnost - to samé jako u Marvel, ale protiklad její moci. Až budete mít všichni svoje schopnosti, začneme je cvičit. Zatím se pokoušejte o odrážení útoků démonů.“ řekl Peter a došel pro nějaké knihy.

„Tak, tady máte.“ řekl a podal Marvel a Matthewovi nějaké staré a ošuntělé knížky.

„A co s nima?“ řekli naráz.

„Kdybyste mě nechali domluvit, nemuseli byste se mě na to ptát! Ty knihy jsou o vaší moci - přečtete si je a dělejte přesně to, co se v nich píše. Tak se naučíte aspoň trochu ovládat svou moc.“ domluvil trochu podrážděně Peter.

A už tu bylo pondělí. Marvel se hnala do školy s hlavou triumfálně vztyčenou nahoru.

„Co se stalo, že se tak neseš?“ zeptal se Erik.

„Ale nic… konečně se mi podařilo použít mojí moc jenom myšlenkou.“ pyšnila se Marvel.

„Ale?“ zeptal se nedůvěřivě Erik.

„Ale, jsem zapálila sporák. To se může stát každýmu, ne?“ řekla jako kdyby se nic nestalo. Erik ji provrtával pohledem a pak se začal smát.

„Co je tady k smíchu?“ urazila se Marvel.

„No přece to, žes zapálila ten sporák.“ odvětil neustále se smějící Erik. Ten den Marvel s Erikem nepromluvila ani slovíčko, protože se dotkl jejího ega. Právě dnes se měli znovu sejít.

„Tak dneska se koukneme hlouběji dovnitř.“ řekl Peter.

„Hlouběji dovnitř? Jak to myslíte?“ zeptala se nechápavě Marvel.

„To je jednoduché. Uděláme si takové malé cvičení a pokusíme se probudit síly Erika a Ethel.“ odpověděl a Marvel si připadala zase o něco chytřejší.

„Počkejte chvíli tady, musím najít správné knížky.“ řekl Peter a zmizel v regálech.

„Jaký zase knížky?“ řekla naštvaně Marvel.

„To jako budeme pořád něco jenom čí…?“ nestihla doříct Marvel a před ní se objevil Peter se stohem knížek.

„Zatím ano!“ řekl stroze Peter.

„Tohle mi nesmíte dělat! Co kdybych vás zapálila? Hmm…no? I když proč ne…!“ řekla ještě víc naštvaná Marvel. Každému z nich dal Peter jednu knížku. Byly všechny úplně stejné. Nesly název Ničení démonů a jak na to.

„My se budeme učit ničit démony?“ vyštěkla nadšeně Marvel.

„Ano a budeme se snažit o probuzení sil Ethel a Erika. Takže Ethel a Erik půjdou se mnou a Marvel a Matthew tady zůstanou.“

„To je nespravedlivý!“ vykřikla Marvel.

„Chceš abych ti přidal další knížky?!“ vyhrožoval Peter.

3. Zkouška samostatnosti

Asi po 2 hodinách je Peter konečně pustil, aby mohli jít domů. Erik a Ethel byli asi nejvíc unavení. Zato Marvel byla nejvíc unuděná. Čtení knížek, když už má svoji moc, považovala za úplnou zbytečnost.

Druhý den ráno se všichni zase sešli ve třídě.

„Zajímalo by mě, co mám za moc.“ prohodila Ethel jen tak, aby konverzace nevázla.

„To nejsi jediná.“ řekl Erik a začal se smát.

Další dva dny se nedělo nic nepřirozeného. Když nastal den, kdy se měli opět sejít, měla Marvel divný pocit. Nechala si ho pro sebe, protože věděla, že Erik, Ethel a Matthew by se jí jen vysmáli. Bylo těsně před šestnáctou hodinou a všichni už byli v knihovně. Včetně Petera.

„Tak co budeme dělat dneska?“ začala Marvel, když došli až k němu. Peter se tvářil velice zmateně, vypadal jakoby je vůbec neznal.

„Prosím?“ řekl udiveně. Marvel, Ethel, Erik a Matthew se na sebe znepokojeně podívali. Když to Peter uviděl, jakoby mu něco blýsklo hlavou.

„Jen jsem vás zkoušel.“ řekl Peter pohotově a zasmál se. Všichni kromě Marvel byli už klidní. Marvel už zase měla ten svůj divný pocit. Jakoby se stupňoval, když byla blíž Peterovi. Marvel znepokojila, protože tušila, že se něco stane, přitáhla si Ethel k sobě a všechno jí to pošeptala.

„Ale prosím tě. Vždyť sama vidíš, že je to Peter.“ řekla s nezájmem Ethel.

Pak je Peter zavedl někam do nějakého skladu. Byla tam strašná špína, vypadalo to, jakoby tu léta nikdo nebyl. Zavedl je až na konec místnosti, kde byly v zemi dveře. Otevřel je a vešel do nich. Byl to zřejmě sklep nebo něco podobného. Bylo tam nedýchatelně. Nebylo vidět ani vlastní špičku nosu. Marvel šla až jako poslední. Měla k tomu důvod - její instinkt jí říkal, aby tam nechodila, jenže musela. Vypadalo by to hodně podezřele. Peter rozsvítil. Bylo tam různé harampádí. Lampy, košťata a jedny velké hodiny. Peter je zavedl doprostřed místnosti. Něco jim tam vykládal, ale Marvel neposlouchala a koukala se kolem, jakoby čekala, že se dveře zavřou a ty věci se začnou hýbat. Jako paradox se to doopravdy stalo. Marvel se právě dívala na dveře a ty se najednou velmi potichu zavřely. Tohle byl poslední signál pro Marvel.

„Utečte!“ vykřikla na svoje kamarády, kteří stáli u Petera. Nevěřícně se na ní koukali.

„Ty dveře se zavřely!“ zavolala Marvel a ukázala na ně.
Pak do ticha řekl Peter: „Můžete vylézt.“ Všichni se koukli na Petera, ale zaujalo je něco jiného. Všechny ty věci, co tam byly, jakoby začaly růst. Najednou měly nohy, ruce a pak i hlavu. Marvel hned věděla, co se stalo. Byli to démoni. Ethelin pískot vjel do hrobového ticha. Marvel na ni upřela pohled a Ethel jí ukázala na Petera, ten se také měnil.

„Pojďte sem!“ vykřikla Marvel, když se vzpamatovala. Všichni k ní přiběhli. Démoni se seskupili do jednoho hloučku, bylo jich tam asi deset. Marvel věděla, že je to teď všechno na ní a Matthewovi. Velice stručně mu řekla svůj plán a začali ho uskutečňovat. Jako mávnutím kouzelného proutku se v Marvelině ruce objevila ohnivá koule. Neváhala a vší silou ji hodila proti démonům. Tři z nich se rozprskli a zmizeli. Matthew věděl, že je to teď na něm. Zavřel oči a o chvíli později už další dva démoni byli jako kostky ledu. Pak najednou odletěli přímo proti stěně. Marvel a Matthew se ohlédli za sebe.
Ethel se na ně jen usmála a řekla: „To jsem byla asi já!“

Okamžitě se domluvili, že až Matthew zase někoho z nich zmrazí, ať s ním zase hodí o stěnu. Ethel jenom přikývla. Když už zbyli jenom dva, řekla Marvel Ethel, aby se snažila otevřít nějak ty dveře. Ethel neváhala a pustila se do toho. Erik, který byl v ústraní za Marvel a Matthewem, vypadal poněkud smutně. Byl totiž jediný, který ještě neměl svou moc. Konečně už nezbyl ani jeden z nich. Nahrnuli se ke dveřím, které právě Ethel otevírala.

Když už byli zase v bezpečí v knihovně, sedli si do křesel a nevěřícně koukali do země.
Po několika minutách, když už se všichni uklidnili, řekla Marvel: „Ale kde je Peter? Myslím ten pravý...“

„Nevím.“ odpověděla Ethel a po dlouhé době přestala koukat na zem. Najednou uslyšeli nějaké zvuky.

„Jde to z kanceláře.“ řekl Erik. Marvel a Ethel se tam šly kouknout. Na zemi ležel svázaný Peter.

„Dělejte, pojďte sem!“ zařvala Marvel na kluky. Když ho rozvázali, řekli mu všechno, co se stalo.

„Věděl jsem, že na vás nachystají past, ale už takhle brzo?!“ rozčílil se Peter. „Možná to udělali proto, protože se vaše schopnosti ještě zcela nevyvinuly, aby je včas potlačili. Takže Ethel, ty už jsi taky objevila svoje schopnosti?“

„Ano, mám telekinezi nebo něco takového.“ řekla Ethel ještě pořád vystrašená z toho útoku.

„Takže zbývá už jenom Erik.“ dořekl Peter a podíval se na něj. Ten zřejmě nebyl moc nadšený tím, že objeví svou moc až jako poslední. Peter to na něm zřejmě viděl.

„Nic si z toho nedělej. Tvůj čas přijde a mám pocit, že ještě dřív než si myslíš.“ utěšoval jej Peter. Erikovi to zřejmě zvedlo náladu.

4. Zlá dvojčata

Uběhl týden a každý se smířil s tím, že díky své moci budou teď v ohrožení. Jediný, kdo se se svým údělem nemohl smířit, byl Erik. Možná to bylo kvůli tomu, že ještě svůj úděl neznal. Právě se chystali na další hodiny a v tom… jakoby se čas zastavil. Nic ani nikdo se nehýbal.

„Co se to děje?!“ vyděsila se Ethel.

Najednou jí někdo poklepal na rameno, zaječela a její hlas se rozléhal po celé chodbě. Když se otočila, viděla, že to byl Peter.

„Tohle mi nedělej! Co kdybych někým hodila o zeď?!“ Peter se jen zasmál.

„Musíte jít rychle se mnou.“ teď už vypadal o hodně vážněji.

„Ale my máme hodinu!“ ozval se Erik.

„To už je zařízené, ale teď pohněte kostrou, tohle dlouho nevydrží!“ a jako stíhačky doběhli až do knihovny.

„Co je tak důležitý, že jsme kvůli tomu nemohli na hodinu?!“ vyzvídala zvědavá Marvel, i když její vztah ke škole nebyl nikdy kladný.

„Vaše dvojčata.“ řekl Peter.

„Naše co?? Vždyť každý z nás je jedináček.“ nechápal Matthew.

„V tomto světě ano, ale v podsvětí ne. Řeknu vám to takhle - v podsvětí máte svá zlá dvojčata a ta mají stejnou moc jako vy. Máte téměř totožný život až na to, že jejich rodiče jsou démoni. No a to je ten problém. Musíte je zničit nebo zničí oni vás.“ řekl Peter s trochou obav v hlase.

„To máme zabít jakoby nás?“ zeptal se Erik.

„Něco takového. Pokud je zabijete, přežijete, pokud ne, budou každým dnem sílit, a pak to bude větší problém.“

„A kde je máme hledat?“ zeptala se Marvel.

„Vy je hledat nemusíte, oni za chvíli přijdou.“

„Cože?“ nevěřila Ethel. „To se nemůžeme vůbec připravit?!“

„Já za to nemůžu Ethel. Máme tam špeha a ten nám podává informace. To je všechno. Já to vím taky teprve chvíli.“

„No a co budeme dělat?“ zeptal se Erik.

„Jediné, co se dá dělat, je čekat a trochu se na ně připravit, i když nevím, jestli to bude vyrovnaný boj.“ řekl Peter.

Erik věděl, že je to mířeno na něj. Bude jim tady k ničemu, až se objeví, vždyť ještě nemá svoji moc, tak jak by jim mohl pomoct.

„Takže tady budeš s námi.“ řekl Peter.

„Vy umíte číst myšlenky?“ zeptal se Erik.

„Ano, ale omezuji to. Tak dobře, Matthewe, Marvel a Ethel, běžte se cvičit na knihách, které jsem vám ve skladu připravil, ať jste na ně aspoň trochu připraveni.“ řekl Peter a mávnutím ruky si zavolal Erika k sobě do kanceláře.

„To, že jsi ještě neobjevil svou moc, neznamená, že ji nemáš a že nemůžeš pomáhat. Právě naopak. Aspoň se naučíš pomáhat bez své moci, i když tuším, že to nestihneš, jelikož ji brzy objevíš.“ Povzbuzoval ho Peter a vydal se za zbytkem party. Když si to Erik trochu poskládal v hlavě, vydal se i on za nimi. V tom ale uslyšel nějaké hlasy. Zastavil se, aby si poslechl, kdo to je a co říkají. Ty hlasy znal, byla to Marvel a Ethel.

„Kde jste se tak rychle převlékly?“ zeptal se Erik, když viděl, že obě mají jiné oblečení než před pěti minutami. Marvel a Ethel se na sebe znepokojeně a zároveň triumfálně koukly. Tenhle pohled se Erikovi moc nelíbil a pokusil se utéct do skladu. Když byl už jen pár metrů od dveří, najednou se vznesl do vzduchu. Věděl, že to dělá Ethel, ale taky věděl, že to vlastně Ethel není. Najednou mu blýsklo v hlavě. No jasně, vždyť to jsou ta naše dvojčata, ale to jsem pak v průšvihu a ve velkým. Cítil, jak pluje až k nim, když najednou sebou bouchl o zem. Zvedl se a už tam byli všichni tři.

„Kde máš ty svoje kamarádíčky?!“ usmála se zlá Marvel.

„Nevím a ani kdybych to věděl, neřekl bych vám to!“ zapíral Erik.

„Mysleli jsme, že to půjde po dobrým, ale jak myslíš.“ Marvel se najednou v dlani objevila ohnivá koule.

„Tak co, řekneš nám to?! Máš poslední šanci.“ řeklo jeho zlé dvojče. Erik nevěděl, co má dělat, bránil by se, ale neměl jak.

„Ne!“ to bylo v tu chvíli jediné co ho napadlo.

„Hmm... jak myslíš!“ Marvel se chystala hodit po Erikovi ohnivou kouli, když ta najednou zhasla.

„Co?!“ vyjekla rozčileně zlá Marvel. Zlá dvojčata se jakoby nic vznesla do vzduchu a narazila do zdi. Erik nevěděl, co se to stalo, ale jedno věděl jistě. Rozeběhl se do skladu otevřel dveře a zařval: „Už jsou tady! Pojďte mi pomoct!“
Všichni čtyři hned věděli o co jde. Rozeběhli se k němu a společně pak prošli dveřmi. Tam už stála plně vyzbrojená zlá dvojčata. Zlé Marvel plála v ruce ohnivá koule. Matthewovi zase ledová a ostatní čekali na svou chvíli.

„Tak jsme se přeci jen dočkali!“ řekl zlý Erik. Všichni byli připraveni na nelehký boj. Zlá Marvel hodila po Ethel svou ohnivou kouli. Ethel má ale dobrý postřeh, a tak její kouli pomocí své moci odhodila někam mezi regály plné knih. Peter však nezahálel a začal pomocí své moci dávat do pořádku vše, co buď zlé nebo dobré dvojče napáchalo. Zlý Matthew po Marvel hodil svou ledovou koulí, a tak jen tak tak uhnula.

„Tohle ti nedaruju!“ naštvala se Marvel a hodila po Matthewovi ohnivou koulí. Ten však už takové štěstí jako Marvel neměl, neuhnul a její koule ho spálila na uhel. Do vzduchu se najednou vznesl veliký dubový stůl, jenž ještě před chvílí stál kousek opodál. Letěl přímo na Erika, jenže ten už si v hlavě vše uspořádal a došlo mu, že ovládá vzduch. Tak odhodil stůl k hlavnímu vchodu. Ten narazil do dveří a pouze se mu ulomila noha. Ethel neváhala a vznesla svůj zlý protějšek do vzduchu. Přišla chvíle Matthewa, ten po ní hodil svou ledovou kouli. Zlá Ethel zmrzla jako rampouch a jako když se rozbije sklo, spadla na zem. Obě Marvel po sobě házely ohnivé koule a jedna se pokoušela zničit tu druhou. Ethel, která se držela opodál, začala pomalu levitovat, pak začala stoupat rychleji ke stropu, a nakonec to završila tím, že narazila o zeď a upadla do bezvědomí. Ten, kdo to s ní provedl, byl zlý Erik. Jelikož Marvel byla velice zaneprázdněna svým zlým protějškem, rozhodli se zlého Erika zničit Matthew a jeho dobré dvojče Erik.

„Pokusím se ho zvednout do vzduchu a ty po něm hodíš ledovou kouli. Rozumíš?!“ křikl dobrý Erik.

„Jo, dobře.“ odpověděl Matthew. Přesně podle plánu Erik vyzvedl svůj zlý protějšek do vzduchu. Ovšem nečekal, že on udělá to samé s ním. Pak se najednou začali točit, jako by byli v tornádu. Matthew už viděl jenom rozmazané skvrny, které se velice rychle pohybovaly. Chtěl hodit svou ledovou kouli do tornáda, ale nemohl.

Co kdybych trefil našeho Erika?

Risk je zisk! Našeptával mu jeho vnitřní hlas.

Matthew natáhl ruku a hodil do víru svoji ledovou kouli. V tu chvíli se přestali točit a oba dopadli na zem. Matthew byl rád, když viděl, že zmrazil zlého Erika.

„Jdeme pomoct Marvel.“ řekl Erik jakoby nic a trochu opileckým krokem se rozeběhl za ní. Matthew po chvíli také.

„Pomůžeme ti!“ křikl na Marvel Erik. Marvel jen přikývla. Erik vyzvedl zlou Marvel do vzduchu. Té to nijak zvlášť nevadilo, protože mohla dál házet své ohnivé koule.

„Teď!“ křikl Erik na Matthewa a Marvel. Ti udělali co největší kouli, Marvel ohnivou a Matthew obrovskou ledovou. A hodili je naráz na zlou Marvel. Ta se doslova a dopísmene vypařila.

Hned po skončeném boji všichni tři běželi za Ethel, která ležela u zdi. Když k ní přiběhli, právě se začínala probírat.

„Už je konec?“ zeptala se tichounkým hláskem Ethel.

„Jo, neboj.“ řekla Marvel a pak šli už všichni čtyři vítězoslavně a s pýchou v očích za Peterem.