9.kapitola: Pane doktore, a co dítě?

Dny ubíhají a Katy se zatím znovu neprobrala, ale nesmím ztrácet naději. Když se probrala jednou, probere se určitě i podruhé. Stále mi nejde do hlavy, proč musí mít Katy takovou smůlu. Nejdřív byla ochrnutá a málem mi zemřela a teď je zase pro změnu v kómatu. Jestli se rychle něco nestane, tak se z toho zbláznííím!
„Pan Iglesias?“
„Ano, to jsem já.“
„Paní na pokoji 213 se probrala a stále volá vaše jméno, asi byste tam měl jít.“
„Ona se probrala? Tak to je skvělá zpráva! Díky sestřičko.“

„Enrique!“
„Lásko moje, ty ses probrala!“
„Ano a to všechno jenom kvůli tobě a našemu děťátku.“
„Pane Bože, dítě!“
„Tys neřekl doktorům, že jsem těhotná?“
„Nějak jsem v tom zmatku na to zapomněl…“
„Nějak si zapomněl? Můžeš mi říct, co v té kebuli nosíš? Co když se malému něco stalo? Doktoreee!“
„Ano paní, už jsem u vás. Cítíte se dobře?“
„Já ano, ale co je s mým dítětem?“
„S dítětem? Váš přítel nám neřekl, že jste těhotná, nicméně tohle stejně nejde utajit. Včera jsme vám dělali ultrazvuk, vaše dítě je v naprostém pořádku.“
„Ach, to jsem ráda.“
„Jste v 8. měsíci, že?“
„Ano.“
„Chcete vědět, co to bude?“
„Není třeba, už to vím. Roztomilý chlapeček, že ano doktore?“
„Ano, v tuto chvíli už je na 99% jisté, že to bude chlapec.“
„Ach Enrique, my budeme mít syna!“
„No to je snad sen, doufám, že toho v životě dosáhne alespoň z poloviny tolik, co já.“
„No tak to bez pochyby!“
„Paní, měla byste teď ještě odpočívat, ale pokud bude vše v pořádku, zítra po vizitě můžete domů.“
„Tak to je skvělé! Děkuji doktore, za všechno!“

Druhého dne
„Lásko, dneska tě už pustí domů.“
„Ano, ale mám strach z tvých rodičů.“
„Neměj, protože oni budou ještě týden na dovolené.“
„No dobře, ale co potom?“
„Nějak to vymyslíme, snad na té dovolené zmoudří.“
„Já myslím, že mají pravdu, já k tobě opravdu nepatřím.“
„Ale no tak Katy, to neříkej. Milujeme se a čekáme syna, to je to hlavní.“
„Ano, máš pravdu.“
„A co tvoje rodina, už jsi tady ve Španělsku déle než rok, netoužíš zase vidět své rodiče?“
„Ach ano, to víš, že ano, Enrique…moc mi chybí, ale…“
„Jaké ale, hned příští týden, až se mi uzdravíš, odletíme do Prahy, stejně jsem vždy toužil poznat hlavní město České Republiky.“
„Jsi zlatý Enrique, lepšího muže bych na světě nenašla.“
„Tak buď ráda, že mě máš.“
„To taky jsem, velmi. Au…“
„Co se děje, je ti špatně?“
„Ne, cítím, že je to tu…“
„Cože? Vždyť si teprve v 8. měsíci!“
„Na konci 8. měsíce a děti se někdy rodí dříve než bychom chtěli, auuu Enrique, volej rychle doktora, já už to dlouho nevydržím!“
„Lásko, vydrž, hned jsem u tebe.“
„Auuuuu!“