9. kapitola - V předvečer všech svatých láska vzplane (část 2)

V síni propukla vřava. Profesor Brumbál musel z hrotu své hůlky odpálit několik nachových žabek, aby zjednal klid.

„Prefektové!“ zahřměl. „Každý odvedete svoji kolej okamžitě do ložnic! A učitelé se rozdělí do trojic. Musíme toho trolla chytit.“

Severus celou tu dobu sledoval omdlelého Quirrella, avšak ve zmatku, který nastal, se mu ztratil. Omluvil se Jane a zmizel zadním východem do třetího patra zastavit chamtivého profesora.

Jane se vydala s ostatními profesory do sklepení. S profesorkou Prýtovou a Sinistrovou měla hledat v západní části.
S připravenými hůlkami procházely tmavé, neútulné sklepení, nikde však trolla nezahlédly. Jane už to přestalo bavit, všude byl klid a po té obludě ani památka.

„Půjdeme nahoru, co říkáte?“ zeptala se profesorek.

„Dobrý nápad. Tady stejně nic není, co bychom tu tedy dál dělaly,“ řekla profesorka Sinistrová a pomalu stoupala do schodů. Cestou k velké síni potkaly Snapea.

„Můžete jít klidně do svých komnat. Troll už je zneškodněn, díky panu Potterovi a jeho kamarádíčkům,“ zatvářil se kysele a odpajdal ke schodišti.

Jane se rozloučila s profesorkami a vydala se do sklepení za Snapem. Nevypadalo to, že mu je nejlépe. Kulhal, nadával a sykal bolestí. Měl pocit, že snad dolů nedojde. Jane k němu přiskočila a podepřela ho na postižené straně.

„Pomohu vám,“ řekla.

„Ne, běžte k sobě, já nepotřebuji vaši pomoc!“ chtěl se vytrhnout a pak zavrávoral. Kdyby ho Jane nedržela, spadl by dolů ze schodů.

„Vidíte, co děláte, málem jste spadl. Nechte si pomoct. Na tom přece není nic špatného!“ řekla a znovu ho pořádně podepřela. Šli mlčky a on jen vdechoval tu příjemnou vůni levandule z jejího hábitu.

„Děkuji vám…“ vypravil ze sebe, když stáli před dveřmi jeho pracovny, „ale už to zvládnu sám.“

„V žádném případě!“ odmítla Jane rázně a vešla s ním dovnitř. Posadila ho do křesla a podívala se na jeho zraněnou nohu. Z tržní rány mu tekla krev.

„Pomůžu vám,“ řekla a přistoupila k lékárničce, která vysela na zdi.

„To zvládnu sám!“ zavrčel Severus.

„Ne, když už jsem tady, tak to udělám. Nezapomeňte, že jsem také léčitelka!“ připomněla mu. Z lékárničky vybrala, co potřebovala a přešla k němu.

„Dobrá…“ sykl bolestí, když vzala peroxid a začala mu ránu čistit.

„To vám udělal ten troll?“ zeptala se podezřívavě, protože věděla, že tohle mu udělalo nějaké zvíře, prostě ho něco kouslo.

„Ne… ale to je na delší vyprávění,“ řekl Severus.

„A povíte mi to?“ zeptala se.

„Snad jindy.“

„Dobrá, jak myslíte…“ zakroutila hlavou. Pak vzala obinadlo a ránu mu zavázala. Když skončila, podívala se na něho. V jeho temných očích poprvé spatřila vlídnou emoci – vděčnost.

„Děkuji…“ řekl a když se chtěla zvednout, chytil ji za ruku.

Dívali se na sebe asi minutu, žádný z nich neřekl ani slovo. Pak se Severus nahnul a chytil ji za zátylek. Přitáhl si ji k sobě a své rty přitiskl na její.
Nechali se unášet sladkým, něžným polibkem. Když přestali, začala se Jane najednou nahlas smát. Vzpomněla si totiž na onu věštbu, kterou jí dnes ráno předpověděla Trelawneyová.

„Co je tu k smíchu, snad ne já?!“ zamračil se Severus.

„Ne, já se nesměju tobě,“ ujistila ho a převyprávěla mu, co se jí ráno přihodilo. Pak se Severus také začal smát.

„Opravdu jsem si myslel, že je neschopná. Zdá se, že i ona musí mít někdy pravdu.“

Jane se začala znovu smát, ale Severus ji rychle umlčel tím nejkrásnějším způsobem. Polibkem z lásky, na který čekala už mnoho let - od dob svého studia…

Konec