7. kapitola - Shrnutí

Od té doby, kdy Jane poprvé stála v Bradavicích za katedrou, uběhlo několik týdnů. Mezitím se jí pod ruku dostalo několik ročníků všech kolejí, první nevyjímaje.

Jak předpokládala, malý Malfoy byl ten nejnesnesitelnější žák, jakého měla tu čest učit. A jakkoli Snape tvrdil, že je Harry naprosto k ničemu a na lektvary levý, nemohla se Jane zbavit dojmu, že jsou to jen oboustranné antipatie, které mu brání v rozletu.

Když mu byla věnována dostatečná péče, uměl připravit obstojné lektvary, stejně jako Neville. Za některé dokonce dostali hodnocení vynikající. V těchto případech si ji Snape předvolával na kobereček a promlouval jí do duše, že se nesmí nechat ovlivňovat svým nebelvírským původem.

V tyto dny se s ním byla schopná pohádat do krve a několikrát mu připomenout, že když on káže vodu a pije víno, vyjde to nastejno. (Myšlen jeho vztah ke zmijozelským.)

Severus si ji ale nepředvolával jen kvůli Harrymu. Naprosto mu vadilo vše co dělala a nedělala. Doslova ji buzeroval na každém kroku a nenechával jí volnost ve výběru učiva. Vždy k němu musela den předem jít a on jí pak nadiktoval, co má přednášet.

Nedělal to však sám. Další takovým otravným profesorem se stala Prýtová. Pro Jane se staly hodiny bylinkářství trestem. A po nich vždy následovala úděsná hodina, strávená v blízkosti téhle baculaté ušmudlané profesorky.

To, co jí dokázala za tu hodinu nahustit do hlavy, by nedokázal zpracovat ani ten nejvýkonnější počítač na světě. Ta ženská byla k nezastavení. Pusa jí jela na 360 otáček a slova připomínala palbu z kulometu.
Když se Jane po takové hodině dostala zpět k sobě do kabinetu, okamžitě sáhla po placatce, kde měla připravený uklidňující lektvar.

S ostatními profesory žádné problémy nemívala. McGonagallová se jí jen čas od času zeptala, jak to jde a jestli od ní něco nepotřebuje. Jinak se jí do výuky nepletla.

Nejjednodušší to ovšem bylo s profesorem Quirrellem. Když se s ním jednou pokusila probrat učivo, utekl před ní do své pracovny a odmítal vyjít ven, dokud tam Jane bude stát. Ten člověk se čím dál víc choval podivínsky.

Celkově vzato se Jane v Bradavicích líbilo. Špičkování se Snapem jí kupodivu někdy náladu vylepšilo.
Hádali se téměř denně, ale ani na jednom z nich nebylo znát, že by jeden druhého přímo nenáviděli. Často však při jejich slovních přestřelkách bylo slyšet něco jiného.
Do Janina srdce se pomalu opět vkrádal Severusův obraz a ač to bylo téměř nemyslitelné, ke Snapeovu překvapení se to samé dělo jemu.
Téměř s dětinskou radostí se těšil na jejich setkání. Nikdy si však neodpustil nějakou jedovatou poznámku, ovšem Jane také nezůstávala pozadu.

Ani jeden z nich nedal nikdy najevo, že k tomu druhému cokoli cítí. Jane se bála odmítnutí a nechtěla ze sebe udělat hlupáka. A Severus měl zase svůj styl a rozhodně ho nehodlal měnit, jen proto, že ho Jane Lautrecová, bůh ví proč, něčím přitahuje.

To všechno se ale mělo změnit v den, kdy Bradavice navštívil nevítaný host…