4.kapitola

„Podpora! Potřebujeme posílit pravé křídlo! Okamžitě!“
„Pane! Prolomili barikády na východní straně! Dostávají se za naše linie!“

Všichni křičeli, ale i tak nebylo snadné jim rozumět. Každou chvíli někde vybuchl granát či protonová střela, na obloze probíhala bitva imperiálních stíhačů s X-Wingy i civilními vznášedly.

„Sežeňte všechny schopné muže! Za žádnou cenu je nesmíme nechat…!“

Z ničeho nic se ozvala ohromná exploze. Trosky barikád se rozlétly do všech stran a rebelové stojící poblíž intuitivně vyhledali úkryt. Důstojník však neměl tolik času, ležel na zemi obklopen rozpínající se kaluží vlastní krve. Byl očividně mrtev. Vzbouřenci, stále ještě omámeni tlakovou vlnou exploze, se začali pomalu zvedat na nohy, ale při pohledu na tělo svého velitele ztratili poslední síly vzdorovat. Odevzdaně sledovali blížící se stormtroopery, neměli nejmenší šanci. Během několika minut bylo po všem.
Ještě nedávno to bylo krásné a malebné město. Vysoké vládní budovy v centru a malé, luxusní domky na předměstí. I přes nešťastné umístění na vnějším okraji to byla prosperující a poklidná planeta. V očích senátu ale měla jednu zásadní vadu. Její obyvatelé se nikdy plně nepoddali Impériu. Již od ranných dní konce Republiky zde probíhaly hlasité demonstrace proti Imperátorově totalitě. Vzhledem k odlehlosti tohoto místa se o to však Impérium příliš nezajímalo. Pouhý odpor ale nedávno přerostl v mohutnou revoluci. V okolí se kromě malého operačního svazu nenacházely téměř žádné imperiální síly, a tak byl z nejvyšších míst vydán rozkaz udržet situaci pod kontrolou, dokud nedorazí hlavní úderná jednotka.
Vzbouřené planetě přišla nezanedbatelná pomoc v podobě rebelského operačního svazu v čele s Mon Calamarijským křižníkem. Impérium mělo zatím k dispozici jen dva lehké křižníky.
Boje byly tvrdé a velice zdlouhavé, rebelové se nehodlali vzdát a imperiální posádka neměla zájem ustupovat i přes očividnou převahu nepřítele.

* * *

Davin s ostatními vyčerpaně ležel u rohu zničené budovy a čekal na další stormtroopery, kteří by se bláhově pokusili dostat za jejich linii.
Od událostí na Tatooinu uběhly dlouhé měsíce a Davin začal pomalu přicházet o iluze. Mos Entha, město, které za sebou nechali v troskách a na něž byl tolik hrdý, se ještě ani nestačilo vzpamatovat a už jej obsadili imperiálové na důkaz své převahy. Během následujících měsíců se účastnil několika dalších střetů, ale žádný nedopadl zcela podle jeho představ. Na tuto akci se přihlásil dobrovolně, měli možnost osvobodit od nadvlády Impéria celou planetu a on pro to byl ochoten udělat cokoli. Bylo to vůbec poprvé, kdy Impérium nebylo v absolutní převaze.

„Pojďte sem! Honem!“

Doběhli tedy k rebelovi, který je svolal.

„Výborně, stormtroopeři už ztrácejí dech, naši průzkumníci hlásí, že imperiální linie na severu pomalu padá, máme ideální příležitost je konečně zahnat. Nebude to snadné, ale musíme to zvládnout. Půjdou s námi celkem čtyři družstva a několik dalších nám přijde na pomoc ze západu. No tak chlapi! Nic na tom není, prostě půjdeme pořád kupředu!“

V jedné věci měl důstojník pravdu, plán byl skutečně jednoduchý, provést ho ale bylo něco úplně jiného. Během dvouhodinové cesty směrem k severní linii se dostali do řady potyček a ztratili mnoho mužů, když ale dorazili na místo určení, byli velice překvapeni. Stormtroopeři už dávno vzdali svoji agresivní taktiku a vybudovali jakési improvizované úkryty kolem celé bojové zóny.
Nenápadně se připlížili ke stěně přilehlé budovy a pomalu se přesunovali k jejímu okraji. Davin šel jako první a dělal vše tak, jak ho to učili. Došel k rohu, chvíli počkal a pak se bleskově spolu s připraveným blasterem vyklonil. Aniž by věděl, co vlastně dělá, intuitivně vystřelil. Stormtrooper stojící pouhých pár centimetrů od něj neměl nejmenší šanci. Davin si stěží stačil uvědomit, že ten imperiál ani neměl nasazenou přilbu, když ho někdo silou strhl pryč od letícího výboje.

* * *

Fiasko na Tatooinu nezůstalo bez odezvy. Krátce poté byl Daran degradován a jako řadový voják společně s celým plukem vyslán na vnější okraj.
Po vzpouře na nedaleké planetě dostali rozkaz udržet oblast do příletu hlavní flotily. Absurdní představa, tohle místo nikdy pod kontrolou neměli. Jeho jednotka měla za úkol hlídat perimetr. Nadřízení mu očividně nedůvěřovali a důležitější úkoly svěřovali mnohem méně zkušeným mužům.
Rebelové byli schopní soupeři a několikrát se jim již podařilo probojovat až k předsunutému stanovišti, při posledním pokusu byl Daran zasažen zbloudilým výstřelem a nezbylo mu nic jiného než poškozenou přilbu sundat a zahodit.

„Hej, vy tam! Hněte sebou a zkontrolujte támhle ten barák, něco tu nehraje.“

Vyrazili. Rychlým krokem se dostali k nejbližší stěně budovy a pomalu se blížili k jejímu okraji, Daran šel první. Asi půl metru od cíle najednou uslyšel zvláštní zvuk, právě se chystal zvednout blaster, když se zpoza rohu někdo vyřítil. Ani nestihl zmáčknout spoušť, tělem mu projela vlna bolesti a skácel se k zemi. Spolubojovníci ho opustili a raději si našli vlastní úkryt.
Bolest prostupovala celým tělem, v ústech cítil chuť krve, nemohl se hýbat a pomalu ho opouštěl zrak. Vše kolem najednou přestalo mít význam. Byl teď sám se svými myšlenkami. Ani na chvíli nevzpomněl na křivdy a potupu, kterou mu Impérium způsobilo. Myslel na Imperátora a na všechny hrůzy co v jeho jménu vykonal. Byl hrdý na to, že mu mohl sloužit, litoval pouze toho, že nic dalšího nevykoná. A přitom toho mohl ještě tolik dokázat. Rebelové ve srovnání s mocí Císaře neznamenali naprosto nic, přesto museli být vyhlazeni. Jednou se tak stane, jednou je někdo rozdrtí. Nebude to však on… A s tím teď musel zemřít. S pocitem hanby.

* * *

Bylo po všem. Vzpoura na planetě zvítězila. Rebelské flotile se podařilo zničit jeden z imperiálních křižníků. Stormtroopeři již nemohli vzdorovat a dali se na útěk.
Všechny bytosti na planetě bez ohledu na rasu začali s bouřlivými oslavami. Rebelští vojáci se měli shromáždit u přistávacích plošin, aby si vyslechli slova chvály od velení. Davin cítil, že by se měl radovat s ostatními, ale nedokázal to, neměl sílu projevit jakékoli city. Dnes tu zemřelo příliš mnoho lidí, některé znal dlouze, jiné teprve krátce a s dalšími již nikdy nebude mít možnost se setkat. Město bylo v troskách, naprosto zničené. Bude trvat věky než se planeta zase vzchopí.
Pochodovali hlavní ulicí a mlčky překračovali nehybná torza těl. Dle rozkazu se vyrovnali před velícími důstojníky. Z ničeho nic se rozezněla výstražná siréna.

„Útok! Nepřátelská flotila se blíží k orbitě!“

Rozpoutal se všeobecný chaos, Davin začal kontrolovat svůj blaster, když najednou uslyšel…

„Okamžitě evakuujte planetu! Naberte co nejvíc uprchlíků! Je konec…“

Jako omámený se nechal davem natlačit do nejbližšího transportéru.
Bylo po všem. Impérium opět převzalo kontrolu.