2.kapitola: Neandrtálci v kupé

Když se James zvedl, uslyšel za sebou jemu již důvěrně známý Siriusův smích a rychle se otočil. „Slyšeli jsme hlásek tvé milované Evansové a když jsme zaslechli něco o blbcích a pitomcích, bylo nám hned jasné, že jsi tu s ní,“ řekl Sirius a vesele se na Jamese zazubil. Sirius byl poměrně vysoký, měl černé vlasy asi po bradu, celkem ostře řezané rysy, šedivé oči a byl velice hezký, čehož nemálo využíval při svádění bradavických dívek. Vedle něj stál vysoký chlapec se světle hnědými vlasy, světle hnědýma očima a přes tvář měl příčnou jizvu. Na rozdíl od Siriuse se nesmál na celé kolo, ale jen se shovívavě usmíval. Remus Lupin alias "chodící encyklopedie" (trefná přezdívka, kterou vymyslel Sirius). Na druhé straně stál malý, zavalitý kluk s hnědými rozcuchanými vlasy a tmavýma očima a právě do sebe cpal nějaký koláček se šlehačkou. To byl Petr Pettigrew. A James, stále stojící naproti nim, měl své uhlově černé vlasy jako vždy rozcuchané, oříškově hnědé oči, byl hodně vysoký a mikina mu zakrývala jeho vypracované svaly na hrudi a rukou. Měl sportovní postavu, protože byl chytač a kapitán nebelvírského famfrpálového mužstva. On i jeho kamarádi totiž chodili do Nebelvíru, jedné z bradavicích kolejí.
„Proč na tebe Lilly tak ječela?“ zeptal se Remus. Říkal jí jménem, protože se s ním jako s jediným z jejich čtveřice bavila.
„Do by mdě taky zajímdalo,“ rekl Peter s plnou pusou a pak si do ní nacpal další koláček.
„S plnou pusou se nemluví, Péťo! To neznáš pravidla slušného chování?“ řekl naoko káravě Sirius.
„Jako bys je ty znal,“ rýpnul si do něj Remus a zakroutil nad ním hlavou.
„Jdeme si radši najít kupé. Nechcete být přece se Srabusem!?!‘‘ nahodil James, popadl svůj kufr, který mu spadl, když do něj Lilly narazila a vydal se s ostatními k vlaku.
XXXXXXXXXXXXXXXX
Lilly šla k vlaku celá nasupená, vozík tlačila před sebou a za ní se pachtila stále překvapená Anie. Až když procházely uličkou a hledaly si volné kupé, tiše se zeptala:
„Proč jsi na něj tak vyjela? Kdyby do tebe někdo narazil, taky bys mu zrovna nelichotila.“
„Ale je to Potter!!“ rozohnila se znovu Lilly, a prudce otevřela dveře jediného volného kupé, které našly.
„Takže chceš říct, že kdyby to nebyl on, tak bys mu nenadávala?“ zeptala se znovu Anie a dala svůj i Lillyin kufr na držáky nad sedadly.
„Já nevím. Vážně nevím. Jenže když tě takové individuum pronásleduje už od prvního ročníku a před celou Velkou síní tě každé ráno pozve na rande, nejde na něj reagovat jinak,“ řekla na to Lilly a zoufale se podívala někam ven z okna.
„Ty na něj nechceš být milá, tím to je. A navíc…“ chtěla mluvit dál Anie, ale Lilly ji rázně přerušila.
„Už o něm nechci mluvit! Ještě ani nezačal školní rok a já už se jím musím zabývat.“ Pak si vytáhla z příruční tašky knížku, uvelebila se na sedadle a začala si číst. Anie jen krátce pozvedla ramena, sedla si proti Lilly a koukala do blba.
Po chvíli se z uličky ozval šílený smích a následně se za dveřmi jejich kupé objevili Pobertové. Tedy James, Sirius, Remus a Peter, kteří byli pod touto přezdívkou známi v Bradavicích. Pak Sirius šíleně zaječel a tím vytrhl Lilly ze čtení a Anie z koukání do blba. Když si Lilly uvědomila, kdo stojí před jejich kupé, rychle se zvedla a zamířila ke dveřím. Sirius byl ale rychlejší a jen co Lilly otevřela dveře, spustil:
„Dřív, než něco řekneš Evansová, měla bys vědět, že jinde než u zmijozeláků není místo a tak jsme nuceni si sem sednout. Takže si tu pěkně hačneme a slibujeme, že budeme úplně ticho.“ Úplně to na Lilly vychrlil a pak se na ni zazubil.
„Ale…ale…“ bránila se Lilly.
„Lilly prosím, Sirius ti říká pravdu, tak nás tu nech,“ řekl Remus, udělal na ni legrační psí oči a jelikož ho Lilly, jako jediného z Pobertů, považovala za rozumného, po chvíli si sedla na své místo. Pak se všichni čtyři nahrnuli do kupé. Vedle Lilly si k její nelibosti sedl Potter a vedle něj pak Remus, kterého by vedle sebe měla Lilly mnohem radši. Vedle Anie si sedl Sirius a okamžitě na ni hodil jeden ze svých svůdných pohledů. Vedle Siriuse seděl Peter, který do sebe cpal nějakou čokoládovou tyčinku. Ještě než se Lilly naplno zahloubala do své knihy, slyšela Siriuse, jak říká:
„Neboj, Evansová, budeme ticho.“

Po pěti minutách…
To, že Sirius slíbil, že budou ticho, si zjevně nikdo kromě Lilly, Anie a Remuse nepamatoval. Sirius poskakoval po kupé jako nějaký neandrtálec a dělal na ostatní opičky. Peter se patolízalsky smál Siriusovým vtípkům a současně do sebe cpal jídlo. A James hučel do Lilly lichotky a pozvánky do Prasinek. Lilly se ho sice snažila neposlouchat, ale sem tam zaslechla útržky jeho hloupých řečí. Něco typu: „krásná, milá, rok od roku hezčí, rande, Prasinky, sluší ti to….“ a někdy i periferně viděla, jak si cuchá vlasy. „Jako vždycky, frajírek jeden,“ říkala si Lilly. Anie se malovala, protože to byla její největší záliba a moc jí to šlo a Remus si stejně jako Lilly četl. K jejímu údivu přestal Potter asi po půl hodině Lilly prudit a rozhodl se hrát se Siriusem Řachavého Petra, což Lilly děsně štvalo. Nechtěla se ale nechat vyprovokovat a tak si zatvrzele četla dál. Když se ale přistihla, že ani nevnímá, co čte, knihu zaklapla a nepřítomně koukala z okna. Pane bože! Já jsem ale tupá! Mám být přece v prefektském kupé! Koukla se na hodinky. Měla tam být za deset minut. Uff…! Tak to stihnu!
„Remusi, máme být v prefektském kupé,“ řekla Lilly Remusovi a pak si všimla, že tam není Potter. Asi šel na záchod.
„Haló, Reme!“ zvýšila trochu hlas.
„Co je?“ zeptal se poněkud zmateně Remus.
„Máme být v prefektském kupé. Za devět minut!“ naléhala na něj Lilly. Remus taky koukl na hodinky.
„Máš pravdu! Tak jdeme!“ odpověděl Rem. Pak se oba zvedli, vyšli z kupé a odkráčeli - směr prefektské kupé. Lilly ještě zahlédla Anie, jak na ni vrhá žalostný pohled typu „nenechávej-mě-tu-s-nimi“ a pak se pustila za Remusem. Cestou si povídali o všem možném, ale hlavně o prázdninách a nových knižních objevech. Do prefektského kupé dorazili akorát včas. Když se Lilly usadila na malou židličku vedle Rema setkal se její pohled s pohledem Jamese Pottera…. Co tu dělá Potter?!?!?!?!?!
„Co tu sakra děláš!!!“ zeptala se ho Lilly, trochu víc nahlas než měla původně v plánu.
„To já sám nevím, má milá Evansová. Měl jsem sem jen přijít,“ řekl James.
„Pfff, to jsem zvědavá, co ty tady asi tak budeš dělat,“ řekla Lilly pohrdavě.
„Uvidíme,“ řekl prostě James a zářivě se na ni usmál.