2.kapitola

Byli na místě. Po několika dnech cesty do neznáma konečně dorazili k nepřátelskému území. Měli za úkol neutralizovat veškerý odpor na vzbouřené planetě, kolonizované převážně lidskými osadníky. Přesně jak Daran předpokládal. Nechápal, co vede celou planetu k odtržení od Impéria, ale to bylo vedlejší, důležité je, že jsou to zrádci a jako takoví musejí být po zásluze potrestáni.

Dostali jen nezbytné informace. Úkolem je eliminovat vzbouřence na planetě s kódovým označením Omega. Povrch oblasti je podle všeho středně členitý, mírného klimatu. Primárním úkolem je obsadit hlavní město planety s kódovým označením Omega-1. Celá tato oblast je však krytá výkonným planetárním štítem. Pěchota jím tedy musí po výsadku na kraji města proniknout, dostat se na vojenskou základnu nepřítele a vyhodit generátor do povětří jakýmikoliv dostupnými prostředky. Poté se co nejrychleji vrátit na místo extrakce a zbytek již nechat na křižnících čekajících na orbitě.
Rozhoukal se výstražný poplach. Všichni se okamžitě rozeběhli k transportérům a za pochodu naposledy kontrolovali svou výstroj. Trvalo jen okamžik, než se dostali na povrch planety. Bylo to malebné místo. Předsunuté stanoviště zřídili nedaleko okraje štítu na rozlehlé louce pokryté ranní rosou. Polední slunce vrhalo paprsky, částečně se odrážející od energetického štítu, na turbobeton a transpariocel moderního velkoměsta vyčnívajícího z jinak lehce zvlněné krajiny. Houfnice imperiálního dělostřelectva směřovaly, v tiché strnulosti, do jeho ulic, připraveny zasáhnout při sebemenší známce agrese.
Měli své rozkazy.
„Šedesátšestko, Šedesátčtyřko, přeskupte se! Čtyřicetpětko, prozkoumej okolí a podej hlášení.“
„Veliteli! Nepřítel se těžce opevnil a vyčkává na náš příchod!“
„Dobrá, budeme to muset projít. Standardní postup, mechanizovaná divize se o to postará. My jen budeme krýt okna. Půjdeme v předním voji, máme na starosti obranu čtyř TIE tanků!“

Vyrazili. Bojovali o každý metr půdy, i tu nejmenší uličku. Všude kolem nich se tyčily vysoké budovy. Očekávali sice tuhý odpor, ale to, co viděli, je zarazilo. Nepřítel byl silně opevněn, dobře znal terén a bojoval do posledního může. Už postupovali nejméně tři hodiny a generátor stále v nedohlednu.

„Kaji, jak dlouho myslíš že…“ Prásk. Když stormtrooper dopadl na zem, byl již dávno mrtev. Vzduch načichl pachem spáleného masa a v jeho přilbě zela ohromná, kouřící díra.
„Snajpr!“
„Veliteli, Čtyřicetpětka to dostal, průzkumník zasažen!“
„Všichni k zemi, vyhledejte úkryt!“

Přesně v tom okamžiku se v protější budově, přibližně patnácté patro, rozrazily zabedněné okenice a odhalily po zuby ozbrojené komando obklopující…

„COŽE?! Kryjte se! Turbo-laser!“

Postupovou formaci zasypala salva smrtících paprsků. Dva tanky to dostaly okamžitě a explodovaly v ohlušujícím záblesku modrého světla, uvolněném vybuchujícími iontovými motory. Zbylé dva se pokusily ztratit v bočních ulicích, jeden to vzápětí schytal okamžitě od skrytého raketometčíka a druhý najel do minového pole. Stormtroopeři opustili své pozice ve snaze zachránit si holý život, neodvážili se ani opětovat palbu. Zdánlivě odnikud se vynořil poručík a chytil Darana za rameno.
„Seržante!“
„Ano, pane!“
„Netuším, jak ho dostali do toho zatracenýho baráku, ale je pekelně dobře krytej. Odsud ho prostě nemůžeme sejmout a obrněná divize má momentálně svoje starosti, stejný situace nastaly na několika dalších místech ve městě, máme si poradit bez nich! Vezměte si s sebou další dvě družstva a pokuste se na základnu dostat ze severozápadu. My se tu opevníme a pokusíme se je zadržet. Běžte! Míří tam dalších šest družstev. Jste v tom sami, těžkou technikou tuhle bitvu prostě nevybojujeme.“
„Rozumím pane! Třicetpětko, svolej muže, vyrážíme!“

Postup byl zdlouhavý a nebezpečný. Využili malého počtu a plížili se neviděni skrz boční uličky, i tak se každou chvíli někde objevil sniper či skrytý kanón a začal stormtroopery kosit jednoho po druhém. Ač jimi Daran z hloubi duše opovrhoval, musel uznat, že stojí proti velice schopným soupeřům, kteří byli navíc velice stateční. Nebo spíš hloupí. Síle Impéria se jednoduše nemohlo nic vyrovnat. Již teď to byli, všichni do jednoho, mrtví muži. Vše je jen otázkou času.
Přibližně po dvou hodinách neustálých potyček, jak s profesionálními vojáky, tak s uboze vyzbrojenými osadníky se dostali ke zdi povstalecké základny. Když vyrazili, bylo jich 23, teď Daran napočítal všehovšudy 12 vojáků.
Z jeho družstva to schytal desátník, zdravotník a střelec, už mu nezbývalo moc mužů. I to je dost dobrý. Zachmuřil se. Na smluvený signál odpálili současně s dalšími dvěma skupinami zeď, která je dělila od generátoru. Nastal neuvěřitelný chaos, všude začali pobíhat zmatení a očividně vyděšení povstalci. Stormtroopeři obklíčili generátor a s použitím veškeré dostupné síly je začali nemilosrdně masakrovat, zatímco třicetosmička, Daranův shocktrooper, na generátor umístil výbušninu. Domorodci byli v absolutní převaze, ale nemohli se ani zdaleka vyrovnat výcviku imperiálních vojáků.

„Ústup!“ zařval Daran.

Všichni se začali neprodleně vzdalovat od místa exploze. Vzbouřenci se, při pohledu na prchající stormtroopery, okamžitě rozeběhli směrem ke generátoru. Nastal neuvěřitelně silný výbuch. Zem se otřásla a okolní budovy, spolu s povstalci, skončily v plamenech. Všude kolem se válela ohořelá torza těl, sténající vojáci i obyčejní osadníci, bylo slyšet nářek žen i vyděšený pláč dětí, plný bolesti. „Zvítězili jsme!“ zaradoval se Daran.
Na přesun k bodu extrakce již nebyl čas, a tak pro seržanta a jeho muže přiletěly eskortní čluny. Teď jen stačilo sledovat, jak město umírá pod oslepujícími záblesky z lodních turbolaserů. Domy se hroutily pod žárem smrtících zbraní. Až s tím křižníky skončí, nezbude tu ani stopa po dřívější civilizaci. Je po všem, Impérium opět zvítězilo.

***

Chladný podvečer. Bel už měl hotovou většinu práce na farmě. Jako každý den před setměním obešel svá políčka a zkontroloval, případně opravil porouchané vaporátory. Teď seděl v přítmí svého chudého obydlí a snažil se opravit starého binárního droida. Nedokázal jen tak odpočívat, musel stále něco dělat. Začínal si pomalu uvědomovat, že už na tu práci prostě přestává stačit. Hodila by se tu každá pomocná ruka.
Bývaly doby, kdy měl naději. Ještě před deseti lety měl syna, který by po něm všechno zdědil. Všechnu tu bídu a beznaděj. Ne, je rád, že to tak dopadlo, Daran byl odjakživa schopný a hlavně velice ctižádostivý. Bylo mu to vidět na očích. Tady by ho nečekal šťastný život. Nikoho nečeká. Přesto se mu ještě občas zastesklo, bylo by krásné mít tu společnost, ale v armádě má šanci se prosadit a od dob Impéria to platí dvojnásob…