21. kapitola - Lily et James ante portas

,,Siriusi přestaň!"" vyštěkla nevrle Melody a strčila do něčeho, co stálo přímo za ní.
To něco nebylo vidět. O vteřinu později se na tom místě objevil potácející se Sirius. ,,Jsi surová!"" odsekl s ublíženým výrazem tříletého děcka a sedl si mezi ní a Chiquinkira. ,,Stejně se s tou schopností nedá nic jiného dělat. Koukněte, už je to týden a pořád se nic neděje, ačkoliv v knize je napsáno, že nám ta nová moc má působit potíže. Až do teď nám spíš působila jenom zábavu.""

Lily se ironicky ušklíbla, pohrávajíc si s přívěškem zlatonky. Seděla mezi Remusem a Melody a Jamese si snažila nevšímat. ,,Myslíš to, jak v jednom kuse bereš Nelly z kuchyně jídlo a tady Potter se potom postará o to, aby si myslela, že se nic nestalo? Ta tvoje moc, Siriusi, mi už začíná lézt na nervy. Naposledy jsem o tebe zakopla na schodech a zlomila si ruku. Ještě že mi to Melody vyhojila, protože jinak bych se musela zpovídat, jakto že jsem zakopla o nic.""
,,Náhodou!"" zastala se Siriuse Chiqui. ,,Ty schopnosti jsou bezva."" Vysloužila si tím lehký polibek na tvář.
,,Ty drž klepačku!"" vyjela Lily. ,,Celý dny neděláš nic jiného, než vyzvídáš na ostatních jejich nejtajnější tajemství. Přitom umíš tu moc zablokovat. Ty si prostě nevážíš lidského soukromí!""
,,V poslední době se tu moc snažím vypínat. Víš, jak mi bylo, když jsem se dozvěděla, že ten příšernej zjev z hospody je do mě šíleně zamilovanej?"" Se zhnuseným výrazem zavrtěla hlavou. ,,Přitom ví, že chodím se Siriusem a pořád za mnou leze.""
Lily její stížnosti ignorovala. ,,Tak jako tak! Tu moc jsme nedostali proto, abychom ji zneužívali. To není správné.""
,,Tvrdí odborník na noční toulky Bradavicemi,"" ušklíbl se James. Narážel na to, jak s Lily často chodil v noci po Bradavických chodbách, když ještě byli přátelé. O její nelegální činnosti nevěděl.
,,Neregistrovaní zvěromágové to přejdou bez poznámek,"" usmažil ho Remus pohledem. Jemu už nikdo nemohl nic říct, protože Melody o Remusových transformacích nic nevěděla. Nikdo se neodvažoval předvídat, jak by reagovala. Zdálo se totiž, že se jí Remus líbí a Lily ani nikdo jiný nechtěl riskovat, že by ho začala nenávidět. Zatím jí to tedy tajili. Nikdo z nich ale nevěděl, jak to bude dál, protože úplněk měl být za týden a půl.
,,Stejně,"" stál si na svém Sirius, ,,ta kniha buď lže anebo bychom se měli připravit na opravdu velké problémy a to uděláme jedině tak, že si budeme zkoušet své schopnosti.""
Lily se na něj nesouhlasně podívala. ,,Svou schopnost zkoušet nechci. Ta vidění mi už stačila. Jsou čím dál tím horší, takže fakt děkuju, ale já je nechci."" Vstala a přešla k zahradnímu stolu, o který se opřela. Jednu ruku měla položenou na čele. Vypadala, jako by právě řekla něco, co ze sebe chtěla dostat už dlouho, ale teď, když to bylo venku, nebyla si zase jistá, jestli je to tak správně.
Chiquinkira se také zvedla, došla ke kamarádce a konejšivě ji chytila za rameno.

Byl večer. Všech šest sedělo v teple dívčího pokoje a o něčem se bavili. Melody listovala knihou, pak se zastavila a něco přečetla. Lily neslyšela co, bylo to jako němý film. James se Siriusem na to přikývli.
Pak se vprostřed pokoje náhle zhmotnily tři postavy v kápích. Smrtijedi. Naráz vytáhli hůlku, namířili ji každý na jednoho člověka a vyřkli svá zaklínadla. Chiqui doprovázena třeskotem skla bezvládně vyletěla z okna, další paprsek smýkl se Siriusem do rohu místnosti a poslední způsobil, že se Melody v bezvědomí sesunula k zemi.
,,Máme problém!"" vyhrkla Lily. ,,Měla jsem vidění.""
,,Oh!"" Melody vědoucně pokývala hlavou a ušklíbla se. ,,A kdo říkal, že už ty schopnosti nechce?""
Zrzavá dívka se na ni divoce podívala. ,,Hele, já tu vidinu nechtěla! Na rozdíl od vás, já svou moc neovládám a věř mi, že mě to dost štve, ale když už jsem ji měla, nemyslíš, že by se toho mělo využít?""
Chiqui od Lily odskočila, chytajíc se za spánky. ,,Prosím, uklidni se. Trháš mi hlavu na kusy.""
,,Oh, to se vážně omlouvám, ale nemyslíš, že k tomu mám důvod?"" Lily se otočila k ostatním. ,,Jdou po nás tři smrtijedi. Až budeme všichni pohromadě sedět v našem pokoji, měli bychom si dát bacha.""
,,Nebylo by lepší, kdybychom tam vůbec nechodili všichni najednou?"" zeptal se logicky James.
Lily mu věnovala ledový pohled. ,,Možná, ale ráda ty smrtijedy zneškodním, když mám možnost."" S těmi slovy se otočila a zašla do domu, prohrabujíc si rukou své husté vlasy.
James se za ní díval. ,,Sakra!"" zaúpěl, když zmizela uvnitř. ,,Co mám udělat, aby si mě konečně všimla?""
,,Pro začátek bude stačit, když si nabarvíš vlasy na růžovo, vezmeš si sytě zelený hábit a začneš před ní tančit hula hup,"" zamyslel se Sirius a poplácal ho po rameni. ,,Drž se, kámo.""
James se na něj vrhnul.

Z pohledu Lily:
,,Tohle čekání je hrozný,"" zavrčel netrpělivě Potter a zavrtěl se na místě, kde seděl.
Můj zlý pohled se na něm usadil už po tolikáté, že se z toho stával skoro můj zvyk. Jakmile něco řekl, už jsem na něj vztekle zahlížela. Slovní pokárání jsem si už nechávala pro sebe. Jednak jsem věděla, že je to zbytečné a jednak bych to nestíhala. On totiž prostě nedokázal chvíli mlčet.
,,Jak dlouho tady budeme ještě sedět?"" No neříkala jsem to? Je fakt nenapravitelnej!
,,Nemůžeme dělat nic, Pottere."" Přísahám, že jestli řekne ještě větu, tak po něm skočím. Naštěstí mlčel. Nevím, jestli ho varoval můj výraz nebo jestli protě neměl co říct. Ať to bylo cokoliv, jsem vděčná, že držel klapačku. Je hrozný ho poslouchat od rána do večera a ještě v takovéhle situaci.
,,Hele, Evansová, jsi si jistá, že se ten útok má odehrát dneska?"" Grrrrrr! Já se z něj vážně zcvoknu. Ostatní jsou už natěšený, co to bude za hádku. Ale tu Evansovou si mohl nechat. Lily od něj zní tak nějak...PROBOHA!!!! TO SNAD NE!!! Já tady snad začnu vyznávat Potterovi lásku nebo co! I když...
,,Pottere, měl bys pohnout kostrou."" zasyčela jsem na něj vztekle. I když ten vztek byl spíš kvůli těm odpornejm myšlenkám.
Nechápavě si mě změřil. ,,Proč, Evansová?"" zeptal se a já si musela sedět na rukou, abych mu za tu jeho debilitu jednu nevrazila.
,,Proč? Protože jsi nějakej moc chytrej. Ten, od koho sis půjčil mozek, už musí být netrpělivej."" Tohle vysvětlení zabralo. Vrátil se k apatickému zírání na můj krk. Já vážně nevím, proč tam tu zlatonku ještě nosím. Asi proto, že i když je to nesvéprávnej idiot, vkus má vcelku dobrej.
Moje myšlenky přerušilo prásknutí. V prostředku pokoje se objevili tři smrtijedi, kteří dělali svému pojmenování čest. Tvářili se tak zhnuseně, jako by právě té smrti sežrali kila. Nevím sice, jak taková smrt chutná, ale asi to nebude žádná lahůdka. V lahůdkářství u nás na rohu ji teda neprodávaj a to tam mají všelijaký blivajzy.
Vytáhla jsem připravenou hůlku, ale pozdě. Chiqui už v místnosti nebyla. Ta šipka skrz okno, to byla podívaná. Ještě větší podívaná to bude za deset minut, až vpadne do pokoje celá od hnoje a bude ječet něco ve smyslu, že si myslela, že defenestrace podstupují jen významné politické osobnosti. Myslím, že pojem defenestrace se bude muset rozšířit.
Namířila jsem hůlku na jednoho zakuklence a pokoušela se ho zasáhnout paprskem zaklínadla Rictusempra. Jenomže on se mu vyhnul a mezitím se jeho kolega opičil a použil to samé kouzlo na Siriuse, který odletěl do rohu. Nesnáším, když se někdo opičí.
Zakopla jsem o Melody, která ležela na zemi v bezvědomí a spadla na Pottera. Že zrovna já musím mít takovou smůlu. A aby toho nebylo málo, zasáhlo nás nějaké kouzlo. Protože jsme se navzájem dotýkali,...ble...působil paprsek na nás oba. Omdleli jsme.

Z pohledu třetí osoby:
Lily zasténala a otevřela oči. Hlava jí třeštila a navíc se cítila, jako kdyby na ní někdo ležel. Pokusila se zvednout, ale nešlo to, protože tamto nebyl jenom pocit. A bylo to o tom horší, že na ní ležel James Potter. Poslední osoba, kterou teď chtěla vidět.
James se probral ve stejné chvíli jako ona. ,,Co se stalo?"" Chytil se za hlavu. Když zaregistroval, že pod ním něco leží a že to něco je Lily, bolest hlavy z něho rázem spadla. ,,Příjemný probuzení, co Evansová?"" zašklebil se.
,,No jasně,"" prskla. ,,Slez ze mě, ty chlípný prase!"" Snažila se ho ze sebe shodit, ale on byl naneštěstí pro ni nejen těžší, ale i silnější.
,,Povýšil jsem? Ještě včera jsem byl jenom chlípnej červ."" Stále na ní ležel, obličej nebezpečně blízko jejímu a stejně nebezpečně se usmíval.
Už toho měla plné zuby. Využila toho, že jí nedržel nohy a vymrštila koleno do vzduchu. Zmodral, zalapal po dechu a odvalil se, svíjíc se na zemi. ,,Právě jsem tě degradovala na prašivého psa."" odsekla, zatímco se oprašovala. Rozhlédla se kolem sebe. ,,No, vypadá to, že máme problém."" nadzdvihla obočí.
James se také sesbíral ze země. Ještě byl celý rudý, ale vypadal v pořádku. ,,Kde jsme?""
Stáli před obrovskou dřevěnou bránou, která jako jediná narušovala linii kamenných hradeb. Náhle se otevřela dvířka v jednom křídle brány a z nich se vyřítil mužík ve směšném oblečení. Nadšeně gestikuloval a volal něco k Lily. ,,Mea domina Lily ante portas! Saluto!""
James ustoupil. ,,Kdo je ten člověk. Co říká? Jak to, že zná tvé jméno?""
Lily mu neodpověděla. Usmála se na muže. ,,Saluto, Vergili!""
Muž hodil tázavý pohled k Jamesovi. ,,Quis iste est? Ea cum te?""
,,Iste? Is James est. Ea meus amicus est."" Gestem mu naznačila, aby počkal a obrátila se na Jamese. ,,Jsme ve starém Římě. To kouzlo smrtijedů nás asi mělo jen omráčit, ale já jsem asi zavadila o páčku na strojku času a tak jsme tady. Byla tam nařízená tahle doba.""
,,My jsme v minulosti?"" Jamesův výraz byl nepopsatelný. ,,Co říkal ten chlap?"" Kývl hlavou k Vergiliovi.
,,Jen mě tu vítal a pak se ptal na tebe. Řekla jsem mu, že jsi můj kamarád, jinak by tě do města nepustili. Vysvětlím ti to potom."" Vytáhla hůlku a něco zamumlala. ,,To bylo jazykové kouzlo. Budeš teď rozumět latinsky, jako kdyby všichni mluvili tvou rodnou řečí. A stačí, abys řekl větu anglicky, a oni jí uslyší latinsky."" James nestačil ani údivem otevřít pusu a dívka zase mluvila s Vergiliem. Tentokrát jim bylo rozumět. ,,Dovedeš nás domů?"" zeptala se Lily.
,,Jistě, paní. Služebná vám připraví koupel. Nebo chcete jít do lázní?"" Vergilius se uklonil, div že se nepraštil nosem o kolena.
,,Ne, Vergilie. Dnes koupel ani lázně nechci. Jen prosím skoč na trh a kup tam nějaké oblečení pro mého kamaráda, ano? Peníze ti dám doma. A taky řekni některé ze služebných, ať mi přinese pergamen a brk. Chci napsat dopis."" ,,Jak si přeješ, paní. Následuj mě, prosím."" Vergilius se vydal malými dvířky v bráně za hradby a Lily s Jamesem ho rychle následovali.
James se cestou moc nerozhlížel. Ještě se nevzpamatoval z událostí posledních minut. Hlavou se mu honilo spoustu otázek, na které potřeboval odpovědi. Náhle se zastavili a zabočili do dveří jednoho z domů. Uvnitř to vypadalo útulně a pohodlně. Byla to vlastně jedna obrovská místnost oddělená závěsy a přepážkami, které tvořily jednotlivé místnosti. Lily si rozhodně nežila špatně, v téhle době. Dívka vtiskla Vergiliovi do dlaně pár mincí a on odspěchal splnit, co mu uložila. Pak odvedla Jamese do místnosti, která se ze všeho nejvíce podobala pracovně. Posadila se za dřevený stůl a pokynula Jamesovi, aby si také sedl.
,,Takže?"" zeptal se. ,,Dlužíš mi opravdu důkladné vysvětlení. Co má tohle všechno znamenat?""
Lily si unaveně povzdychla. Nejspíš na tom nebyla posledních pár dní se spánkem nejlépe. ,,Tohle všechno začalo tím, že jsem si vyrobila strojek času,"" začala, jako by se nechumelilo.
James vytřeštil oči. ,,Cože? Vyrobit si strojek času je skoro nemožné! Nemluvě o tom, že je to nelegální!""
,,Chceš mi tvrdit, že být neregistrovaný zvěromág je legální?"" zívla. ,,Nehledě k tomu, že výroba strojku času a samostatná výuka zvěromága mají prakticky stejný stupeň obtížnosti. Taky mi to trvalo skoro pět let. A taky to nedokáže každý, samo sebou. To by pak mohl každý mít svůj vlastní a zákon o povinné registraci těchhle věciček by byl na...ehm...na dvě věci.
Každopádně se mi ta výroba vydařila. Vždycky jsem toužila podívat se do starověkého Říma a to se mi vyplnilo. V téhle době jsou kouzelníci vzácní a lidé si jich váží. To mě dostalo až na tohle společenské postavení. Oficiálně jsem tady ve městě léčitelka.""
James hvízdl. ,,A v kterém roce vlastně jsme?""
,,V roce 47 před naším letopočtem."" Lily si naučeným gestem shrnula neposlušný pramen vlasů za ucho a znovu zívla. Otočila se k jedné z přepážek. ,,Disso!"" zavolala. ,,Přines mi prosím dvě sklenice něčeho chladného.""
Zpoza přepážky vykoukla mladá služka v jednoduchých šatech. ,,Jistě paní, hned to bude."" Pak odspěchala.
,,A co budeme dělat teď?"" zeptal se James. ,,Měli bychom se vrátit. Pochybuju, že ostatní unikli těm smrtijedům podobně jako my.""
Lily si sundala z krku hodinky na zlatém řetízku. ,,Vrátíme se, ale bude to chvíli trvat. To kouzlo strojek poškodilo, a kdybych to měla opravovat sama, trvalo by to měsíce. Znám tu ale jednoho kouzelníka, který se tím zabývá. Do dvou dnů to spraví.""
,,Do dvou dnů?"" James měl co dělat, aby rozzuřeně nevyletěl ze židle. ,,To tady budeme celý dva dny?""
,,Ano, ale uklidni se. Až Romulus, to je ten kouzelník, strojek vyspraví, hned se vrátíme a dáme jim zprávu.""
,,A nemůžeme se vrátit do toho stejného času, odkud jsme přišli?""
,,To nejde. Na mém strojku jde nařídit jen rok. Dál se to už řídí podle správného času. Kolik dní tu strávíme, o tolik dní později se vrátíme do naší doby. A naopak. Bude to v pohodě, neboj.""
James se trochu uklidnil, ale pořád na něm byla vidět nervozita. ,,Fajn, tak fajn.""

,,Jsi si jistá, že jsme tu správně?"" James se kolem sebe úzkostlivě rozhlížel. Ulice, kde stáli, mnohem víc připomínala stoku. Rozhodně měla podobný zápach a odpadky poházené všude kolem vás také nevyvedly z omylu. Čaroděj skoro vyletěl z kůže, když zpod jedné krabice vyběhl starý, opelichaný pes, přeskočil hromádku ovocných slupek a úzkým průchodem zmizel v jednom z dávno opuštěných domů.
Na Lily zjevně ten nepořádek nijak nezapůsobil. ,,V pohodě, Pottere, už jsem tu byla,"" odvětila a unaveně hodila oči v sloup nad jeho reakcí na psa. Bez nejmenšího zaváhání se vydala přes odpadky ke špinavé zdi bez omítky, kterou ulička končila. Znovu se otočila na něj. ,,Hele, Pottere! Já vím, že to není nejvábnější, ale udělej mi tu laskavost a postupuj rychle. Už jsme tu dost dlouho. Chci se už vrátit.""
James se pomalu vydal k ní. ,,Ty se chceš vrátit?"" zeptal se s pozdviženým obočím a spadl na hromadu hnijícího ovoce a jiných drobných potravin. S námahou a odporem vstal, snažíc se dolézt až k dívce. ,,Já se ti divím. Takováhle úcta a postavení. To u nás nemáš.""
Vytáhla hůlku. ,,Nemám, ale v naší době jsem doma a to je pro mě důležitější než nějaké postavení."" Pomohla mu překonat poslední hromadu čehosi, co mohly být dříve placky. Pak na něj namířila hůlku. ,,Pullírexo!""
Než stačil James mrknout, byla i ta nejmenší shnilá šlupka pryč z jeho oblečení. ,,Dík. Vždycky jsem si myslel, že je to užitečné kouzlo a myslím, že jsem se nemýlil.""
,,Kupodivu."" neodpustila si jízlivou poznámku a zmizela.
James se rozhlédl. ,,Hej! Evansová! Kde sakra jsi?""
Z otlučené zdi se vynořila ruka a vtáhla ho mezi pevné cihly. Když se James po průchodu rozhlédl kolem sebe, trochu se uklidnil. Druhá strana zdi byla příjemná, světlá a obydlená dokonce lidmi.
Na křesle uprostřed místnosti seděl postarší Říman, četl nějaké svitky a ukusoval kousky krájeného ovoce. ,,Zdravím tě, Lily. Taky ses mohla zastavit dřív."" odložil svitek pergamenu a postavil se. ,,Dostal jsem tvůj dopis a rád tvůj problém vyřeším, ale bude to chvíli trvat.""
,,S tím jsem počítala. Dokážeš to do dvou dnů?"" Podala mu strojek času.
Jen ho letmo přejel pohledem a přikývl. ,,Jistě, přijď si pro něj."" Odložil strojek na stůl. ,,A teď mi jistě představíš svého mladého přítele a nepohrdneš malým pohoštěním, že?""
,,Děkuji ti, Romule.""

,,Vrátí se, určitě se vrátí."" Chiqui nervózně pochodovala po místnosti, jako poslední hodiny skoro pořád. Už se nestarala o to, že by se smrtijedi, které s Remusem a Siriusem pracně zahnala, mohli vrátit.
Sirius se ji snažil uklidnit. ,,No tak, Chiquinkira! Jestli zmizeli pomocí strojku času, nemůžeme jim pomoct. Oni se vrátí, jen potřebují trochu času."" Uchechtl se.
,,Třeba chtějí být prostě chvilku sami.""
Chiqui ho sjela káravým pohledem. ,,Můžeš ty vůbec někdy myslet na něco jiného?"" zeptala se.
Sirius se k ní přitočil a objal ji zezadu kolem pasu. ,,Když jsem s tebou v jedné místnosti? Těžko."" Zabořil jí obličej do černých hedvábných vlasů.
Lehce se v jeho náruči přetočila, aby k němu stála čelem a políbila ho. ,,Jo, je to čím dál tím těžší."" vzdychla mezi polibky. Jednou rukou zamkla dveře a dopotácela se se Siriusem k posteli. To už měli oba o pár kusů oděvu míň.
,,Vy mě svádíte, slečno Naressová,"" vzdychl Sirius a zbavoval ji posledních kousků prádla. Líbal ji tak vášnivě, že skoro nedýchala.
,,Vždycky,"" zalapala po dechu. To už byli oba úplně nazí a zmítali se mezi rozházenými peřinami. Sirius stihl zaklít místnost tak, aby nikdo zvenku neslyšel, co se uvnitř děje. Prožili spolu nádhernou hodinu plnou vášně, po které si usnuli v náručí, spokojeně oddechujíc. Alespoň kousek štěstí na počátku těžké doby.

*****
A/N: V této kapitole je pár vět latinsky. Jsou nepodstatné a já se učím tuhle řeč teprve dva měsíce, takže asi nebudou gramaticky úplně správně, ale doufám, že to překousnete. Ani má znalost starověkého Říma není nic extra, takže se předem omlouvám za případné chyby.