21. kapitola

Harry vstoupil do Brumbálovy pracovny roztřeseným krokem, pořád se ještě nedokázal vzpamatovat, ostatně jako Daria. I Brumbál se Snapem byli znepokojeni událostmi, které se odehrály, ať už stály proti nim nebo na jejich straně.
„Pane profesore, jak to, že není Hermiona mrtvá?“ zeptal se Harry Brumbála, když už všichni seděli v ředitelně, kromě Snapea, který zůstal stát. Harry se tvářil naprosto zničeně, ale oči mu zářily neskutečnou radostí, že Hermiona kvůli jeho nerozvážnosti nezemřela. Pocity beznaděje vystřídala radost a neuvěřitelný vděk, jen ten pocit viny stále přetrvával.

„Aby zakázaná kletba byla plně účinná, musí kouzelník, který ji použil, toužit své oběti ublížit, musí mít potěšení z jejího utrpení, bolesti a smrti. To ale zajisté víš,“ záhadně pronesl Brumbál. „Slečna Changová však tyto pocity neměla, udělala to jen z povinnosti,“ pokračoval ve vysvětlování.
„Jednala Cho pod kletbou Imperius?“ zadoufal Harry.
„Je mi líto, ale slečna Changová jednala z vlastní vůle,“ vysvětlil sklesle Brumbál.
Bylo na něm vidět, že ho tento fakt skutečně trápí.
„To ona celou dobu podávala informace Voldemortovi, mimo jiné i… vztah mezi vámi,“ pohlédl Brumbál na Snapea a Darii. „Proto ten útok mozkomorů v Prasinkách. Nebyl cílený na dceru ministra, ale na osobu, která je pro profesora Snapea velice důležitá. Mělo to být varování, možná i pomsta,“ pokračoval ve vysvětlování. Daria vytřeštila oči na Snapea. Nechtěla věřit slovům Brumbála, proč by si měla myslet, že Snapeovi na ní záleží, když si s ní celou dobu jen pohrával a dělal z ní idiota.
„Cho také poslala vzkaz Dracovi Malfoyovi, který řekl profesoru Snapeovi, že máte namířeno do Tajemné komnaty,“ po odmlce pokračoval Brumbál.
„Jenže kdy mu ten vzkaz poslala? Od té doby, co jsem jí řekl, kam jdeme, tak se ani na chvíli nevzdálila,“ nechápal Harry.
„To všechno byl Voldemortův plán,“ vysvětloval Brumbál.
„Voldemortův plán, do kterého je zapletený i někdo jiný, nemám pravdu?“ ozvala se Darí, která narážela na jednání profesora Snapea.
„Nikdo jiný, aspoň ne v Bradavicích,“ pronesl Brumbál.
„Takže Snape je nikdo?!“ naštvaně vydechla Daria. „Vždyť pomohl utéct Voldemortovi a je smrtijed! Lhal mi… nám všem!“ rozkřikla se Darí a rozčilením vyskočila z křesla.
„A vy jste mi snad nelhala, slečno Wottonová, nebo mám říci spíš slečno Morsiová?“ vyčítavě pronesl Snape. Daria zrudla, ale pokoušela se ignorovat jeho slova.
„Ale já to tak nenechám… Sama tě dostanu do Azkabanu!“ křikla po Snapeovi. Oči jí zářily neuvěřitelným vztekem a odhodláním zničit každého, kdo jí bude jakkoli odporovat.
„Slečno Morsiová!“ okřikl ji Brumbál, jediný Harry stále mlčky seděl, nevěděl, co říct.
„Profesor Snape učinil přesně to, co jsem mu nařídil,“ pokračoval Brumbál.
„Hlavně mi tu netvrďte, jak si tenhle…“ podívala se na něj s obrovským opovržením, „hraje na ubohého nešťastníka balancujícího na hraně mezi dobrem a zlem,“ zuřila Daria.
„Slečno Morsiová, on už si jednu stranu vybral,“ informoval ji Brumbál.
„Ano, přesně tak a jeho dnešní chování to dokázalo,“ sykla Daria, jejíž vztek právě dosáhl nebeských výšin.
Snape trochu nervózně přecházel po místnosti, věděl, že je lepší se do hádky nezapojovat, jediný Brumbál dokáže uvést tuto situaci na patřičnou míru.
„Profesor je jedním z nejdůležitějších osob bojujících proti Lordu Voldemortovi. Díky němu víme, co se děje mezi smrtijedy a co chystá sám Voldemort,“ vysvětloval Brumbál.
„Samozřejmě, ten chudáček, musí to hrát na dvě strany a špehovat nejen Voldemorta, ale taky vás, nemám pravdu?“ ironicky pronesla.
To už však Snape nevydržel a vyjel po Darii: „Však ty sama nejlíp víš, jaké to je být špehem!“
„Ty… to je něco jiného!“ její kalich trpělivosti právě přetekl. Jak jen může srovnávat ji s ním. Vztek s ní lomcoval a začínal ji plně dostávat pod svou kontrolu.
„A v čem?“ ledově se tázal.
„Já aspoň neubližuju lidem, což je u tebe na denním pořádku!“ zaútočila.
„Neprovokuj mě!“ soptil Snape.
Daria už ho měla akorát tak plné zuby, tento člověk se jí dostal pod kůži a ona v jeho přítomnosti nedokázala kontrolovat své emoce a chovala se impulzivně.
Opovržení, které v tuto chvíli cítila k jeho osobě, bylo obrovské, vztek a zášť jí naplňovaly nitro a dusily ji ve vlastním těle. Sebeovládání se touto chvílí ztratilo někde v nedohlednu a Daria prudce strčila ruku do kapsy a vytáhla z ní svou hůlku. Křečovitě svítala tento kus dřeva a mířila jím na Snapea. Krev jí divoce pulzovala celým tělem a ona jen cítila, jak každou vteřinou roste rychlost jejího proudění spolu se vztekem, který k němu cítila.
„A co mi uděláš? Strhneš mi body nebo mi udělíš školní trest? Celou dobu jsi si ze mě dělal jen srandu. Byla jsem tvá studentka. Počítal jsi, že se tě budu bát jako ostatní, ale sám jsi brzy zjistil, že v tomhle jsi se přepočítal. Ale teď je to jiné! Teď před tebou nestojím jako student, ale jako dospělý člověk a ještě k tomu bystrozor,“ výhružně pronesla.
Na tohle Snape neodpověděl, pouze tam nečinně stál a vypadal, že se nehodlá bránit, ani hůlku si nevytáhl. Jeho ledový pohled se spojil s tím rozzuřeným Dariiným. Její pleť zbledla vztekem, zdálo se, že se snad zhroutí, ale Daria měla síly dost. Na to, aby Snapea nadobro zničila, jí měla přebytek.
Její opovržení, vztek a nenávist se mísila se zoufalstvím a beznadějí. Nedokázala déle odolávat tlaku z jejího vlastního nitra, byla odhodlána udělat cokoli a v této chvíli to bylo zničit Snapea. Zrovna se nadechovala, aby mohla zaútočit, ale to už se do toho vložil i Brumbál: „DOST!!!“ zvučným hlasem křikl a vypadal vážně hodně naštvaně.
Daria se lekla a upřela na Brumbála svůj zrak.
„Myslím, že bude lepší, když si své osobní spory vyřešíte v soukromí někdy jindy!“ rozčileně pronesl.
Darii až teď pořádně došlo, jak moc se nechala unést zlobou a nenávistí a že se chovala naprosto neprofesionálně. Ruka s hůlkou jí klesla dolů a podívala se s omluvným výrazem na Brumbála, kterému jiskřily v očích hvězdičky zlosti.
Nastalo ohlušující ticho, které se zdálo být nesnesitelné. Napětí v místnosti by se dalo krájet a atmosféra by odradila každého nově příchozího hned přede dveřmi.
„Pane profesore?“ váhavě se Harry tázal Brumbála, aby vyplnil ticho v pracovně a uvolnil to nesnesitelné napětí. Brumbál se na něj podíval a naznačil mu, aby pokračoval.
„Já… můžu se ještě zeptat, co bude s Cho?“ smutně se zeptal.
Brumbál se opět posadil do svého křesla, ještě jednou přejel zlostným pohledem jak Darii, tak Snapea a odpověděl Harrymu na otázku: „Její tělo bude předáno jejím rodičům, myslím, že bude lepší, když všem řekneme, že byla pouze jeho obětí. Je to tragická událost a v tomto případě by pravda ještě více ublížila.“
Harry smutně sklopil oči, ale ještě bylo něco, co jej tížilo, na co toužil znát odpověď.
„Smím ještě poslední otázku… Jak se Voldemortovi podařilo utéct? Vždyť v Bradavicích se nedá přemisťovat.“
„Víš, proč v bludišti, které se nachází pod hradem, jsou na každém rozcestí vždy jen čtyři cesty? Stejný počet jako zakladatelů této školy, sarkofágů v kryptě a sídel těchto kouzelníků. Když spojíš pomyslnou čarou vždy dvě protilehlá sídla, ve výsledku se ti tyto dvě čáry v jednom bodě protnou a v tom bodě stojí Bradavice, přesně to je místo jejich posledního odpočinku.“
„Hm, ale jak se mu podařilo zmizet?“ stále naléhal Harry, protože to, co mu Brumbál řekl, bylo sice zajímavé, ale nebyla to dostatečná odpověď na jeho otázku.
„Tito čtyři kouzelníci sice začarovali bradavické pozemky tak, aby se na nich nedalo přemisťovat, avšak vytvořili si vlastní síť, podobnou letaxu, která vedla z místnosti se sarkofágy přímo do jejich sídel. Každý sarkofág je spojen se sídlem svého majitele,“ dodal.
„To ale potom bude Voldemort v sídle Salazara Zmijozela,“ vydechl Harry, který nevycházel z údivu.
„Byl, pochybuji, že by se tam zdržel déle,“ pronesl Brumbál, věděl, na co právě teď Harry myslí.
Nastala chvíle ticha, kterou prolomil až Brumbál: „Měly byste se už vrátit na svou kolej… Jen ještě… raději nikomu neříkejte, co se dole odehrálo. Je jisté, že to nedokážeme dlouho tajit, to ani nechci, avšak bude lepší, když se ostatní studenti nedozví o skutečnosti, že Voldemort byl přímo v Bradavicích. Už tak smrt slečny Changové způsobí obrovskou paniku,“ ještě dodal, než odešli.
Daria vyrazila z ředitelny jako střela, div za sebou nepraštila dveřmi. Harry se jí pokoušel klusem dohnat, jenže nebyl jediný: „Stůjte!“ křikl za ní ledový hlas profesora Snapea.
Darí se ani neotočila, jen za rychlé chůze vztekle odvětila: „A proč?!“ Naštvaně kráčela chodbou a mířila si to přímo k Velké síni, ani nevěděla proč.
„Okamžitě se zastavte!“ Snape už zuřil přinejmenším z poloviny jako Darí. Daria však mlčky pokračovala.
„Chci slyšet vysvětlení!“ sykl Snape a ještě zrychlil krok. Daria vzteklým krokem seběhla schodiště a zastavila se dole ve Vstupní síni, kde se prudce otočila a zaječela vzhůru ke schodišti: „Já ti nemám co vysvětlovat!“
Zde se zrovna nacházelo pár studentů, kteří se bezstarostně vraceli z večeře a o tom, co se před chvílí odehrálo v podzemí hradu, neměli ani ponětí. Všichni však zpozorněli, když zaslechli, jak Daria ječí směrem ke schodišti. Pár z nich se zaradovalo, že budou svědky hádky dvou studentů, jiní byli jen zvědavostí bez sebe, na koho Darí tak neuvěřitelně křičí.
„Že nemáš?!“ Snape došlápl na podlahu Vstupní síně stejně vzteklý jako Daria. Celé osazenstvo diváků, kteří se těšili na hádku, se najednou vyděsilo, když zjistili, že ten, po kom ječí, je jejich profesor lektvarů. Většina z nich se raději vypařila, jak nejrychleji to šlo, ten zbytek se v hrdinství zašil někam do rohu a pokoušel se dál naslouchat této vášnivé konverzaci.
„Nemyslíš, že bych od tebe taky mohla slyšet vysvětlení?!“ zaútočila podobně jako Snape, který si až teď všimnul, že jejich rozhovor má i značné procento nechtěných posluchačů.
„Slečno Wottonová, okamžitě pojďte do mého kabinetu!“ nařídil jí.
„To by se ti líbilo! Nikam s tebou nejdu, sbohem,“ vztekle sykla a vyběhla po schodišti směrem k nebelvírské společenské místnosti.
Snapeova ledová maska jako by se pod návalem vzteku rozpustila. Vztekle se porozhlédl po místnosti a jeho zrak spočinul na posledních odvážlivcích, kteří zde pobývali. Snape měl takovou zlost, potřeboval si ji na někom vylít.
„Každému, kdo je teď v této místnosti, strhávám 50 bodů,“ chladně, ale zároveň vztekle pronesl a zmizel na schodišti do sklepení. Několik posledních nešťastníků se na sebe podívalo s úděsem v očích. Nejvíce je však šokovalo, že mezi přítomnými byli i zmijozelští, kteří taktéž přišli o body.
Ve společenské místnosti zatím Harry odolával návalu otázek. Ron, Neville, Ginny, Dean a Seamus chtěli zjistit, co se tam dole stalo, a také jako jediní měli určité právo na tuto informaci. Už věděli o Choině smrti i o tom, že tam skutečně byl Voldemort. I když se ztratili ještě dřív, než se začalo něco dít, měli tu smůlu, že nebyli v bludišti sami, kromě bystrozorů, které přivolal Brumbál, totiž bloudili chodbami i smrtijedi. Daria tam vrazila rozzuřená jako býk a vztekem celá zrudla v obličeji. Posadila se do křesla a pokoušela se uklidnit. Nikdo se zprvu nepokoušel vytáhnout z ní nějaké informace, až se nakonec Ginny odhodlala a promluvila na ni. K jejímu překvapení ji však Darí neseřvala, v klidu jí odpověděla. Neměla sebemenší důvod vylívat si svou zlost na ostatních, to se týkalo pouze jí a Snapea.
Když už se s Darií dalo relativně dobře komunikovat bez toho, abyste tam nestáli s obavami, že vás na místě promění třeba v odporného brouka, kterého pak rozšlápne, vylíčil Harry ostatním, co se dole odehrálo, ale schválně opomenul fakta, že Cho byla smrtijedem, Snape pomohl utéct Voldemortovi a také pravou totožnost Darie.