21. kapitola

,,Asi vím, co má Brumbál zalubem,“ řekl profesor. ,,Chce lidi povzbudit proti boji s Voldemortem. Teď bojují, vidíš? Znak dobra a znak zla. Vyhraje dobro,“ předvedl svou správnou dedukci Moari. Harry přikývl.

,,Ale něco nedomyslel. Určitě tady bude víc než jeden smrtijed. Budou naštvaní. Stačí, aby se dotkli znamení a mohou zavolat další přívržence Voldemorta,“ Harrymu ta slova plynula na jazyk sama od sebe. Z jeho nitra.

,,Snad nezaútočí,“ strachoval se Moari.

,,Ty to necítíš, ale kouzlo, ze kterého jsou ty makety vytvořeny, má upoutávací moc. Vidíš ty lidi? Jsou do toho zabraní. Ale ty ani já nejsme tak úplně lidé. Zaútočí,“ opět mluvil na jisto. Obrátil oči k nebi.

Fénix zrovna mohutně klovnul do hada a ten se po něm ohnal. Na chvíli ale zápasící dvojici přízraků nahradil jiný obraz. Obraz bojujících lidí. V Prasinkách. Zamrkal. Už viděl opět normálně. Chytil Moariho za loket, aby upoutal jeho pozornost.

,,Zaútočí. Svolej pohotovost!“ zalapal po dechu. Jakoby z něj předpověď vysála kus síly.

Když Moari viděl pohled, kterým ho elf obdařil, přikývl a začal se protlačovat davem. Musel najít nejbližší letaxovou síť.

Napínavý zápas, který však měl jasný výsledek, skončil podle očekávání. Fénix narazil do hada a ten se rozpadl. Fénix výtězně vykřikl a pak se také rozplynul. Ve vesnici zůstalo naprosté ticho. Harry cítil, že už kouzlo vyprchalo a tak se jal zahánět děti z Bradavic zpět do hospody. Normálně by ho neposlechli ale dosud byli ovlivněni kouzlem. Do dveří se mu ale povedlo zahnat jen zlomek lidí a už se z okolí začal ozývat křik a výbuchy. Harry vyšel k centru všeho a zároveň si v ruce připravoval magické šípy, které měly zbavit vědomí. Vystřelil ho na prvního smrtijeda, kterého potkal a překvapilo ho, kolik síly k tomu musel použít. Proto se rozhodl vytáhnout hůlku a bojovat klasickým způsobem.

Nešel rovnou doprostřed boje, nebyl hloupý. Cítil se oslabený a tak chodil po okraji a zneškodňoval smrtijedy. Pak ale zjistil, že už obyčejná kouzla nebudou stačit a tak se do boje pustil se šípy. Sice ho to vyčerpávalo, ale zaznamenal úspěch. Věděl ale, že moc dlouho takhle bojovat nevydrží.

Když už si myslel, že ho nějaký smrtijed zasáhne, všude kolem se začalo ozývat práskání od přemisťování. Spousty mužů a žen oblečených v černých hábitech s bílým B na plášti se pustilo do boje. Harryho někdo vytáhl z vřavy. Uvědomil si, že je to udýchaný Moari.

,,Našel sem tě. Seš v pořádku?“ ptal se starostlivě profesor. Harry se cítil jako vyždímaná houba, měl pocit že už neudělá ani krok. Přesto přikývl a vydal se k hradu. Musel ještě něco vyřídit.

,,Jaké je heslo?!“ zeptal se stroze Moariho, když došli před ředitelovu pracovnu. Byl naštvaný.

,,Červavé pralinky,“ promluvil Moari, překvapen z Harryho tónu. Chrlič se otevřel. Harry do něj vešel a Moari zůstal venku. Toho si ale ani nevšiml. Rozrazil dveře ředitelovy pracovny.

Ten seděl za stolem, něco psal. Klidně na Harryho pohlédl.

,,Co se děje?“ zeptal se.

,,Co se děje? Vy se ptáte, co se děje?“ zeptal se ledově Harry. Brumbál nechápavě naklonil hlavu na stranu.

,,Vystavil jste svým tupým mozkem nebezpečí všechny lidi, co byli v Prasinkách!“ zavrčel, nyní už jen kousíček od ředitele.

,,Harry klid, jenom se ti něco zdálo,“ usmál se konejšivě ředitel. Harrymu v očích zaplál plamen.

,,Celé město je poškozené a jenom díky profesoru Luin přišli bystrozoři včas!“

Brumbál nechápavě zamrkal, ale i v jeho pohledu byla znát zloba, že se k němu někdo takhle chová.

,,Doufám, že vám to někdo vysvětlí,“ zasyčel řediteli nyní těsně u obličeje, z jeho očí číšel chlad. Prudce se otočil a vypochodoval z místnosti.

Jakoby splnil to, co měl, jeho tělo už mu vypovědělo službu. Stál vedle Moariho, když se mu podlomila kolena.

Otevřel oči. Kolem bylo bílo. Už zase. Povzdechl si nad svým osudem polovinu života strávit po nemocnicích a opřel se o lokty. Kolem něj byla neprodyšně zatáhnutá bílá nebesa, přes které jen trošku probleskovalo slunce. Protože ošetřovna měla okna na východ, muselo být ráno.

,,Výborně, už jste vzhůru," zaradovala se ošetřovatelka, když odhrnula závěs. Prozkoumala ho pohledem.

,,Jste v pořádku, jen jste byl vyčerpaný. Nechám si vás tu do zítra."

,,Opravdu si nemyslím, že je to dobrý nápad. Dnes je pondělí?"

,,Ano. Mně se to zdá jako výborný nápad," přela se Pomfreyová.

,,Cítím se dobře. Navíc bych měl jít na vyučování," pravil a začal se pomalu sbírat z postele.

,,V žádném případě!" odporovala ošetřovatelka a zatlačila ho zpět na lůžko.

,,Co z toho budete mít, když mě tu budete teď držet? Stejně mě zase za chvíli uvidíte!"

,,O tom nepochybuji. S čím přijdete příště? Na tom nezáleží, prostě vás tu nechám do zítra. Nebudu se s vámi o tom dohadovat!" řekla nekompromisně. Harry jen zaúpěl.

,,Už jsem v pořádku. Tohle nebylo nic zvláštního, probíhalo to normálně, je zbytečné abych zameškal školu!"

,,To je normální?" nadzvedla obočí.

,,Ano, normální vyčerpání. Vyspal jsem se, je mi líp. Můžu odejít?"

,,Dělejte si, co chcete!" prskla ošetřovatelka a odvrátila se od něj.

Harry neváhal, naházel na sebe oblečení a odešel z ošetřovny, než si to madam Pomfreyová rozmyslí.

Kráčel kamennými chodbami směrem k nebelvírské místnosti. Zahnul za roh, ale téměř narazil do ředitele. Tomu, když ho poznal, se v očích zalesklo něco jako škodolibá radost.

,,Ale, pane Pottere, jsem rád, že vás vidím. Za včerejší výstup jsem vás chtěl vyhodit ze školy. Víte to?" pravil tak neobvyklým tónem, až Harrymu přejel mráz po zádech. Nedal na sobě nic znát, jen neutrálně hleděl Brumbálovi do očí.

,,Ale jsem tak dobromyslný, že dostanete jenom školní trest. Půjdete za profesorem Snapem a ten vám dá práci. Splníte všechny jeho příkazy, je vám to jasné?!"

Harry se ani nepohnul, jen dál hleděl zkoumavě do ředitelových očí, ve kterých se na prchavý okamžik zalesklo něco zvláštního. A zlého. Brumbál se otočil a odkráčel. Nechal Harryho stát strnulého v myšlenkách, jestli ten odlesk byl jen výplodem jeho mysli a nebo pravda.