20. kapitola - Siriusovo tajemství

,,Lily, prosím! Řekneš mi, co se děje?"" promluvil James od své snídaně. Všichni okamžitě zvedli hlavu. Nedivili by se, kdyby nastala nejmíň padesátá hádka za poslední tři dny. Skoro čekali na chvíli, kdy Lily vyskočí a začne křičet.
Zrzavá čarodějka však Jamese jen sjela pohrdavým pohledem a věnovala se dál svému jídlu. Ostatní si trochu oddychli. Nikdo nevěděl, dokonce ani Chiqui se Siriusem, co se mezi nimi stalo. Lily nepřestala nosit svou zlatonku, ale už ji na krku snášela spíš jen ze zvyku. Nebylo vzácností, že drobný šperk zakrývala lehkými šátky a svetříky, zatím ho ale nesundala, což se rovnalo téměř zázraku.

Chiquinkira měla za to, že Lily cítí výčitky svědomí za to, jak Jamesovi už jednou ublížila, když přívěšek sundala, ale nemusela být empatička, aby viděla, že to není jediný důvod. Často svou kamarádku přistihla ve zvláštním stavu, který navenek skoro hraničil s šílenstvím. Seděla, jemně se pohupovala dopředu a dozadu, zírala s vytřeštěnýma očima na jedno místo a tiskla zlatonku tak pevně, že jí zbělely klouby prstů. Z tohoto rozpoložení se dokázala vytrhnout jedině ona sama, nikdo jiný to nedokázal.
Melody u nich ode dne před Jamesovými narozeninami nebyla, měla příliš práce. Lily začala totiž brigádu vynechávat a přidělávala tím práci ostatním. Nikdo přesně nevěděl, co se stalo, věděli jen, že to souvisí s Jamesem, ale jasně cítili, že se dívka musí z něčeho v klidu vzpamatovat.
Napětí u stolu se nezmenšilo, ani po tom, co Lily začala Jamese ignorovat. Spíš naopak. Atmosféra byla hustá, že by se o ni jeden mohl opřít a nikdo se neodvážil promluvit. Nebylo tak úplně jisté, co by tím spustil, možná by se nic nestalo, ale snídaně přesto probíhala v až nesnesitelném tichu. Každý si dával pozor, aby nevydal žádný zvuk.
Chiqui začala bolet hlava. Stísněné ovzduší a napětí na ni působily mnohem víc než na ostatní, díky její empatické schopnosti. Cítila tu nejistotu, strach, zlost, potlačované emoce. Potlačované emoce byly to, co nemohla snést. Tím, že se je druhá osoba snažila zasunout do pozadí, je vysílala k Chiqui v ještě větších a silnějších vlnách než normálně. A teď tu bylo tolik potlačovaných citů, že jí to svíralo srdce, skoro se nemohla nadechnout a točila se jí třeštící hlava. Mžitky před očima byly posledním impulsem, který ji donutil hlasitě odložit příbor a téměř demonstrativně odejít z místnosti.
Vešla do haly, kde se vyčerpaně opřela o zábradlí schodů. Zalapala po dechu. Hrdlo a plíce se jí svíraly snad ještě víc než srdce. Její dýchání se změnilo v přerývavé oddechování. Už jen těch pár kroků z kuchyně ji vyčerpalo na tolik, že se chtěla prostě na místě sesunout k zemi a ponořit se do sladkého spánku. Rozum jí to nedovolil. Nahoru po schodech se spíš vyplazila a v patře supěla jako parní lokomotiva. Stačila se ještě nadzvednout na loktech z podlahy, vztáhnout ruku po klice od pokoje a pak upadla do milosrdného bezvědomí.

Lucius Malfoy se spokojeně rozhlédl po svém pokoji a posadil se na postel. Právě se vrátil z velmi soukromého setkání s jeho pánem, které mu objasnilo některé věci, které potřeboval vědět pro splnění svého primárního úkolu.
Když mu pán zla poprvé vysvětloval, co musí udělat, cítil překvapení, že mu byl svěřen podobný úkol. Nebyl nijak důležitý, alespoň si to Lucius myslel, ale nikdy ho ani nenapadlo, že jeho pán smrtijedy posílá, aby balili ženské. Trochu se ušklíbl. Nikdy pro něj nebylo těžké sbalit nějakou naivku, která snadno podlehla jeho vnějším půvabům. Dokonce i v Bradavicích, kde měl obecně pověst arogantního náfuky, se na něj dívky lepily jen o trochu méně, než na jeho největšího rivala, Siriuse Blacka, a to už bylo co říct.
Při vzpomínce na Blackovu tvář se mu udělalo špatně od žaludku. Nesnášel ho hned z několika důvodů. První z nich byl, že pokud by se v Bradavicích volil ideální kluk, skončil by on, Lucius Malfoy, až na druhém místě (Si nějak věří, co?). Za druhé zástup obdivovatelek Blacka se den ze dne rozšiřoval, jak se stával dospělejším a pozornějším, zatímco Luciusův se den za dnem zkracoval, jak se blonďatý kouzelník stával arogantnějším a odtažitějším. Třetí důvod byl ten, že to byl prostě Sirius. V tuhle chvíli mu s úšklebkem musel v duchu říct jménem, protože příjmení Black se k němu skoro ani nedalo přiřadit. A čtvrtý důvod byl pro onoho slavného a proslulého (a všemi milovaného) Luciuse Malfoye ten nejdůležitější, ale také se za něj nejvíc styděl. Sirius byl totiž poslední dobou ideálem nejen vzhledem, ale i chováním. Dalo by se říct, že dospěl a svým přátelským, nenuceným způsobem si rychle získával další a další přátele. A právě ty mu Malfoy záviděl. Black byl všude obklopen hloučkem svých obdivovatelek, ale i svých přátel. Lucius mu záviděl, jak si rozumí s Potterem, Lupinem a Pettigrewem, jak se s nimi směje, vtipkuje a přátelsky si utahuje z ostatních.
Tohle byly ty důvody. Ale pak tu byl vlastně ještě ten poslední. Ten si ale nepřipouštěl. S tím čtvrtým se smířil, ale poslední potlačoval a sám před sebou ukrýval. Záviděl mu Chiquinkira Naressovou. Od poloviny pátého ročníku, kdy přijela, ji chtěl získat. Stala se z ní skoro až posedlost, kterou však nedával nikomu najevo a tím méně samotné Chiqui. Už se odhodlával k tomu, že na ní něco vyzkouší, když je vynořil Black a sbalil ji. To bylo zhruba před půl rokem. Prostě je jednou uviděl, jak se procházejí po pozemcích, drží se za ruce a vášnivě se líbají. Nejdřív si Malfoy myslel, že je to jen další holka na Blackově nekonečném seznamu objevů, ale ukázalo se, že zrovna s ní to myslí naprosto vážně. Na konci školního roku byly jejich polibky (které samozřejmě viděl čistě náhodou) ještě vášnivější, než na začátku vztahu. Takže tohle byl ten poslední důvod.
Malfoyovi pomalu začínalo být jasné, že ta jeho posedlost Chiqui se stává den ze dne silnější a brzy přijde chvíle, kdy si to bude muset vědomě připustit. Pak se Blackovi pomstí, posílen tím pátým důvodem. Zničí ho a zajistí, že k němu už nikdy nikdo nebude vzhlížet jako k bohu nebo ho brát jako dobrého přítele.
Teď tu však byla ta věc s Narcissou Blackovou. Neměl vůbec představu, proč jí chce Voldemort na své straně, ale neptal se. Neměl proč. Dokonce se mu Narcissa docela líbila, když ji viděl na obrázku a jen doufal, že když už nic jiného, alespoň se křehká, blonďatá kráska dostane do Zmijozelu.
Na mysli mu znovu vytanul obraz Chiquinkira. U dívek si všímal tří věcí. Vlasů, očí a v neposlední řadě samozřejmě prsou. Pokud všechny tři věci stály za podívání, pak se začal o tu holku zajímat. Pokud ne, měla smůlu. U Chiqui sledoval hlavně tu třetí věc. Když dobíhala na lektvary, byla to vážně podívaná. Jednou ji dokonce viděl v takovém dost vyzývavém mudlovském tílku, které víc odhalovalo, než skrývalo. Tehdy se musel hodně držet, aby si nesáhl.
Silou vůle se donutil myslet na něco jiného. Musel se soustředit na svůj úkol.

,,Já nevím, co jí zase přelítlo přes nos. Kdybych to věděl, asi bych jí to vysvětlil, ne? Na tu věc s Thomasovou už přece dávno zapomněla a já jinak nic špatného neudělal."" uslyšela Chiqui Jamese, když se probudila. Byla v dívčím pokoji.
Zamžourala do ostrého slunečního světla a nastražila uši.
,,Máš to zapotřebí, Jamesi?"" odpověděl Sirius. ,,Vždyť nemusíš pořád snášet ty její nálady. Začni chodit třeba s Melody, ta na tebe nebude v jednom kuse ječet."" ,,S Melody si choď sám,"" odsekl James. Chiqui spatřila jeho výraz. Vypadal smutně, ale zároveň trochu naštvaně.
,,To nejde,"" Sirius se trochu rozpačitě poškrábal na hlavě. ,,Není přesně můj typ. Kromě toho se kouká spíš na tebe, než na mě. A já navíc miluju Chiquinkira,"" dodal.
Nadechla se. Věděla, že jí má rád, ale slyšet to takhle přímo od něj, to bylo něco jiného. ,,Páni, jsem potěšena, Siriusi.""
Oba kluci se na ni otočili. James se jen malinko usmál a znovu položil hlavu do dlaní, ale Sirius se k ní doslova vrhnul. ,,To je dost, že ses probudila. Z čeho jsi potěšena?""
,,Z toho co jsi právě řekl,"" usmála se škádlivě.
,,Z toho, že Melody není můj typ nebo že se dívá spíš na Jamese?"" zeptal se a odhrnul jí vlasy z obličeje.
,,Ne, z té poslední věty.""
Sirius se zatvářil zmateně. ,,Poslední věta byla, že Melody pozoruje spíš Jamese, než mě.""
,,Ne, poslední věta byla, že mě miluješ,"" šeptla tak tiše, aby to neslyšel James. Sama nevěděla, proč by to neměl slyšet, ale nějak jí to nepřipadalo správné.
,,Moment,"" zamrkal. ,,To jsem neřekl nahlas. To jsem si jen myslel. Ty mi čteš myšlenky.""
,,To není možné, nečtu ti myšlenky!"" vykřikla.
,,Ale čteš,"" usmál se Sirius. Slova napodoboval rty, ale nevyslovoval je nahlas.
,,Nečtu!"" Chiquinkira byla přesvědčená, že Sirius mluví nahlas. Sirius se s ní hádal dál a pak najednou přestal pohybovat rty. Stále však slyšela jeho hlas.
Strnula uprostřed pohybu. ,,Panebože, čtu!""
Vypadalo to, že jí chce něco odpovědět, ale už se k tomu nedostal. Ozvalo se naléhavé klepání na okno. Zvenku na parapetu seděl miniaturní puštík, na noze měl přivázaný kus pergamenu a netrpělivě ťukal zobáčkem do okenní tabulky.
Vypadalo to neuvěřitelně roztomile.
Sirius zvolna přešel k oknu, otevřel ho a vzal sovičku do ruky. Ta mu vyskočila na hlavu. Setřásl ji do dlaní, rychle odvázal dopis a chtěl ji pustit. Znovu mu vyskočila do vlasů. Už ji tam nechal, ačkoliv nevypadal příliš nadšeně. Otevřel dopis.

Ahoj Siriusi!
Stalo se něco, co bys asi měl vědět, protože by to mohlo být nebezpečné. Alpheratz mě posílá do Bradavic. Nevím, co ji to popadlo, ale Andromeda tvrdí, že ráno odešla na schůzi smrtijedů a vrátila se nervózní s nějakým dopisem s Bradavickou pečetí. Andy si myslí, že je to práce Temného pána. Myslíš, že ví o tom Zmijozelovu prokletí?
Bellatrix zase otravuje život, znáš ji. Vykládá mi, že musím jít do Zmijozelu, jinak pošpiním dobrou pověst rodiny. Já ale vím, stejně jako ty, že tam musím jít z jiného, mnohem závažnějšího důvodu. Kdyby si tvá matka myslela, že se kletba naplňuje, zabila by nás všechny tři. Mne, tebe i Andromedu a to se nesmí stát. Přemluvím moudrý klobouk, aby mě poslal do Zmijozelu. Víš, moc chci, aby se to prokletí naplnilo, ale nechci, aby nás tvá matka zabila dřív, než se to stane. Znáš znění té kletby, takže ti nemusím říkat, co nás stejně čeká, toho se bojím. Nevím, co z těch tří věcí se stane mně, ale vím, že to za to stojí.
Uvidíme se prvního na nástupišti!

Tvá drahá sestřenka Narcissa

Chiqui přivřela oči. Slyšela ten dopis pomocí čtení myšlenek a jeho obsah se jí vůbec nelíbil. Gestem naznačila Jamesovi, aby vypadnul z pokoje, zatímco Sirius si vytřepával puštíka z vlasů. James se vyplížil pryč.
,,Siriusi, co to mělo znamenat.""
Oslovený se napřímil. Došlo mu, co se stalo. ,,Tys mi četla myšlenky?"" V hlase mu zazněl nebezpečný podtón.
Chiquinkira klidně vstala a přestože se jí trochu točila hlava, nedala na sobě znát jakékoliv známky neklidu. ,,Co to mělo znamenat?"" zeptala se znovu, hlasem, který nesnesl odporu. Klidně se mu podívala přímo do očí, když se na ni otočil.
,,Tohle není tvá věc, Chiquinkira. Neptej se mě na to."" Byl snad jediný, kdo jí dokázal takto odporovat.
,,Ale je,"" stále se mu klidně dívala do zamračených očí a pomalu došla až k němu. ,,Pokud ti hrozí nebezpečí, měla bych to vědět.""
,,Proč?"" Malá sovička mu zastepovala ve vlasech a jemu spadlo pár pramenů do obličeje. Vypadal i s tím puštíkem na hlavě neuvěřitelně sexy.
Poprvé na sobě dala znát emoce. Podívala se na zem a odhrnula si vlasy za ucho. Zoufale zakroutila hlavou. ,,Protože tě miluju, Siriusi! Tak proto,"" umlkla. Pohled už k němu nezvedla, stále ho nervózně zavrtávala do podlahy. Napůl čekala, že se na ni oboří, ale jen ji jemně postrčil k židli.
,,Sedni si, povím ti to,"" vzdychl. V jeho hlase zazněl smutek a trochu strachu. Snažila se nepřemýšlet nad tím, z čeho má strach. Jen poslušně klesla na dřevěné sedátko. On si sedl na stůl, přímo nad ní. ,,Víš, já a moje matka se často hádáme. Většinou na sebe v zápalu slovní bitvy zakřičíme věci, které ani nechceme, aby ten druhý věděl. Takhle se jednou podřekla i matka. Zakřičela na mě něco v tom smyslu, že mě nenávidí, protože můžu být zkázou rodu Blacků. Nechápal jsem, co tím myslela.
Večer mi to pořád vrtalo hlavou, tak jsem si zavolal naši starou skřítku, která se o mě starala, když jsem byl malý. Znala mnoho pověstí a příběhů o rodině Blacků, takže jsem se jí zeptal, jestli něco neví i o tomhle.
Vyprávěla mi starou pověst. Pokusím se ti ji co nejpřesněji zopakovat. Ta pověst začíná před dávnými časy, v době čtyř velkých kouzelníků, kteří založili Bradavice, Godrica Nebelvíra, Roweny z Havraspáru, Helgy z Mrzimoru a Salazara Zmijozela. Jejich rodové linie sahají až do dnešní doby. Většina kouzelníků si myslí, že Blackovi jsou čistě potomci Salazara Zmijozela, ale tak to není. Blackovi v sobě mají nejsilnější krev Zmijozela, ano, protože to byl jeho nejmladší syn, kdo založil linii rodu Blacků, ale jde spíš o to, s kým ji založil. S dcerou Godrica Nebelvíra a Roweny z Havraspáru.
Salazar Zmijozel zpočátku nevěděl o pravém původu manželky svého syna, ale když se toho dohmátl, proklel celý rod, který z nich jednou vzejde. Jednou se narodí tři kouzelníci. Ve dvou z nich bude převažovat krev Nebelvíra a v jednom krev Roweny. Tito tři lidé zapříčiní zánik cti a tradice rodu, ale za strašlivou cenu. Jeden z nich ztratí srdce, druhý život a třetí svobodu.
Takhle mi to ta skřítka vyprávěla. Má matka se toho prokletí obává a je odhodlaná zabít všechny tři, pokud se prokáže jejich existence. Má už podezření, protože já jsem v Nebelvíru a moje sestřenice Andromeda je v Havraspáru. Má druhá sestřenka, Narcissa, kterou jsi mimochodem viděla na mé fotce, co jsi mi sebrala, chodila do Krásnohůlek. Tam se do kolejí nedělí. Co jsem slyšel od Narcissy, jsou tam všichni stejní. Nosí tam hlavu v oblacích a nos ještě výš. Teď má Cissy nastoupit do Bradavic a pokud se dostane do Nebelvíru, má matka se nezastaví před ničím, aby zkázu rodiny Blacků zničila."" Sirius domluvil a nastalo tíživé ticho. Nedíval se na nic. Hleděl do země, jako by tam hledal spásu. Nepromluvila. Cítila, že tady by žádná slova nepomohla. Jen ho mlčky objala, aby cítil, že ona je tu pořád s ním.

Remus vešel do pokoje kluků a unaveně se svalil na první postel, která se mu připletla do cesty. To byla Jamesova. Bylo mu to úplně jedno. Ze široka zívl a převalil se. Položil hlavu na polštář, ale ucítil něco tvrdého. Naštvaně zamručel. Člověk si nemůže ani pořádně odpočinout. Sáhl pod polštář, aby zjistil, co ho tam tak tlačí. Vyndal nějakou knihu. Vypadala velmi staře až na pět kamínků na přední desce.
Pomalu otevřel na první stranu. Svazek v něm nějakým záhadným způsobem budil respekt. Zaujalo ho zaklínadlo psané černým inkoustem. ,,Prach prachu, duše duši, strach strachu, krev krvi! V tento den a v tuto chvíli, vzývám starodávné síly! Vezmi prosím mou moc, jí požehnej, trojí sílu mi dej!""
V té chvíli se kolem Lily, Jamese, Melody, Chiquinkira, Siriuse a Remuse vytvořila zlatavá aura...