20. kapitola - Nástupiště 9 a 3/4

Will, Chris a Dereck vůbec nevěděli, jak rychle ten rok utekl, stejně jako ostatní ze Zmijozelu. Náhle tu byl červen a zkoušky NKÚ pro pátý ročník, které se jich naštěstí ještě netýkaly, zato se však museli připravovat na zkoušky ročníkové. Byly hrozně složité a kluci si vůbec nebyli jisti, zda prošli. No, to ukáže čas. Nakonec všichni prospěli a dostali vysvědčení. Na závěrečné hostině, kdy pohár opět získal Zmijozel, si kluci naposledy popovídali mezi sebou i se studenty z ostatních kolejí.

A pak je čekaly radostné dva měsíce prázdnin, sice s nutnými nudnými prázdninovými úkoly, ale alespoň jim profesoři nestáli za zády a věčně je nesekýrovali. Will a Dereck neustále Chrisovi psali po sovách vzkazy, snad aby ho alespoň trochu rozveselili. Od té doby, co Chris zjistil, že Alexis byla zavražděna, neustále pátral, kdo to mohl udělat a viníkovi přísahal smrt(,) i kdyby za to měl skončit v Azkabanu. K myšlence na pomstu se upínal celé léto, přesto si našel čas na dobrou náladu, když ho přijeli navštívit přátelé nebo při chvílích společně strávených s rodinou. Prázdniny utekly skoro tak rychle, jako začaly. Byl už konec srpna.
„Máš tu poštu, drahoušku.“
„Díky mami. To zas určitě budou kluci.“
„Obávám se, že ne, zlato.“ Maminka sešpulila rty a vytáhla z Chrisova dopisu seznam školních pomůcek pro pátý ročník.
„No to je děsný. Máme víc učebnic než loni“, nedokázal přemoci zklamání z toho, že prázdniny jsou nenávratně pryč.
„Williame, dopisy ze školy!“, zavolala matka do patra. Přiběhl udýchaný Will a roztrhl svůj dopis. Maminka se na syny usmála: „Přemýšleli jste už o tom, čím jednou budete? Letos se musíte snažit, budete skládat NKÚ.“ Chris měl jasno. Stane se bystrozorem a noční můrou vraha Alexis, to si však zatím nechával pro sebe. Will ze sebe vyrazil: „Na to je přece času dost!“ a už o tom nemluvili.
Prvního září byl na nástupišti 9 a 3/4 zase obvyklý chaos. „Hej, holááááááá!“ křičel Will na Chrise. Ten jen něco zamumlal a vlezl si ke klukům do kupé. „Tak cos dělal o prázdninách? Povídej, přeháněj!“ Dereck se Chrisovou náladou nenechal ani v nejmenším vyvést z míry.
„No, upřímně jsem si říkal, jestli je nutný se sem vracet, nechtěl jsem se vrátit“, přiznal se Chris.
„Poslyš, takovou pitomost pusť z hlavy, co bychom si bez tebe počali?“, namítl Dereck.
„Jo, pravda“, zamumlal Chris a dál před kluky předstíral veselost. Najednou se otevřely dveře kupé a v nich stál Tom Raddle a na hábitu se mu tkvěl odznak s nápisem „Prefekt“.
„Tý brďo, to je opravdu prefektskej odznak?“, zeptal se Dereck s úžasem v hlase a možná v něm byl i kousek závisti.
„Jo, je ze mě prefekt. Sám sem tomu nemohl uvěřit. Brumbál mi ho poslal už v půlce prázdnin, když jsem ho vyndal, nemohl jsem se na něj přestat dívat.“, řekl Tom a povyšeně se podíval na své kamarády.
Kočáry tažené přízračnými koňmi je odvážely na Hrad. Tuhle cestu si studenti užívali, poslední minuty před zahajovací hostinou, která určitě bude stát za to.