20. kapitola

Byla sobota, docela brzo ráno a Harry kráčel vstříc Hagridově hájence. Ve vzduchu byl cítit mráz a pod nohama mu křupala zmrzlá zem. Věděl, že se příroda definitivně uložila ke spánku. Neodpovídala na jeho výzvy, a když chěl ze stromu ráno dostat flétnu, dalo mu to hodně práce. Přehodil si meč, který si včera vypůjčil od profesora Zaira do druhé ruky a zamával Ismat a Malfoyovi, kteří zabrali Hagridovu lavičku.

Když si ho všimli, Ismat svižně vstala z lavičky a vyšla mu vstříc. Měla na sobě teplé oblečení, které jí ale nemělo překážet v pohybu a vlasy pevně spletené do krátkého copu. Harry na tom byl podobně.

,,Deš si pro porážku Pottere!" křikla na něj s širokým úsměvem. Harry jí pokřik oplatil zdviženým mečem.
Po přivítání se postavili naproti sobě. Malfoy byl ustanoven za rozhodčího. Tleskl aby odstartoval souboj.

Bpjovali s očarovanými zbarněmi, aby se neporanili, a proto nemířili na zbraně, jako to bývá ve filmech, ale na tělo. Cílem obou bylo, aby soupeř zazářil rudě. Stratili pojem o čase a celým světem se staly lesklé čepele. Harry své tělo dostával do formy, ale Ismat byla stále silným soupeřem. Probíhalo to stejně jako minule, jejich střet byl snad i podobně dlouhý. Nakonec se ale Harrymu téměř náhodou podařilo vyrazit Ismat čepel z ruky.

,,Bravooo" ozvalo se směrem od lavičky a oba se tam otočili.
,,Kdyby vás viděl Zair byl by hrdý" řekl Moari poněkud ironicky. Oba se k nim doplahočili a zhroutili se na lavičku.
,,A teď mi Harry popravdě řekni, jak dlouho cvičíš s mečem," zeptala se zadýchaně Ismat.
,,Moje tělo právě prožilo druhý zápas, ale..vlastně Rawëa, od které mám duši, vzpomínky i schopnosti, cvičila kolem 350 let," šklebil se Harry.
,,To i ty budeš žít tak dlouho?" ptal se Malfoy.
,,Když mě nic nezabije tak pravděpodobně ještě déle," pokrčil rameny Harry. Ze svého dlouhého života příliš nadšený nebyl.
,,No nic děti, já budu muset jít," protáhl se Moari a vyšel směrem k hradu.

Zbytek dne se už téměř nic nedělo. Harry ještě docela dlouho strávil se zmijozelskou dvojicí v knihovně, a podle jeho nákresů hledali místo, kde leží chrám, ale nic nenalezli.

Druhý den už Harry stál ve frontě do Prasinek. Vedle něj se tyčil Moari a hlídal ho, aby nezdrhnul. Upřímě řečeno, představa dne stráveného nakupováním, mu přišla hloupá a zbytečná. Momentálně hrál těžce uraženého, stál od Moariho odvrácený s theatrálně založenýma rukama a vysunutou bradou. Profesor se jen pochechtával. Jejich cesta proběhla ve znamení hádky o důležitosti prvního dojmu, ve kterém si oba stáli za svým.

,,Brumbál má pro nás nějaké překvapení. Rozestavěl po prasinkách pár hlídek a prý máme čekat na celou hodinu,“ promluvil těsně před hranicí Prasinek Moari. Harry se na něj zděšeně podíval.

,,Jaké překvapení?“
,,Harry, je to překvapení a to spočívá v tom, že nevíš o co de,“ popichoval Moari.
,,Mám divný pocit, že to nedopadne dobře ať je to co chce.“
,,Nebuď paranoidní,“ smál se profesor. Harry po něm blýskl pohledem a pokračoval v cestě.

Došli až před obchod s oblečením, kam Moari Harryho nemilosrdně nacpal. Uvítala je vychrtlá starší žena s blýskavýma očima a laskavou aurou.

,,Budete si přát, pane Luin?“ zeptala se s širokým úsměvem. Harry se ušklíbl. Jak se zdálo, znali tu jeho profesora jménem.
,,Vedu tady jednoho mého svěřence, chodí značně nevhodně oblečen,“ po téhle poznámce dostal od svého svěřence opravdu zlý pohled.
,,Tak jsem ho přivedl za vámi, abyste mu pomohla vybrat nějaké oblečení,“ řekl a zářivě se na prodavačku usmál. Ta mu úsměv opětovala a prozkoumala Harryho kritickým pohledem. Ten stál nehnutě s rukama založenýma na prsou a neutrálním výrazem. Moari se očividně dobře bavil.

,,Tak dobře, odložte si, něco vyzkoušíme,“ prohlásila nakonec žena. Harry jí poslechl.

A pak začal chaos. Harry se nestíhal převlíkat a opravdu ho to nebavilo. Téměř nic mu nebylo, vše bylo příliš velké, ale po únavné hodině měli nakoupeno. Moari vypadal spokojeně. A Harry byl naprosto vyčerpán.

,,Zabalíte nám to a pošlete? Ještě bychom se chtěli někam podívat,“ promluvil Moari a tím si získal Harryho zděšený phled.
,,Ale jistě,“ promluvila prodavačka, věci zabalila a dala pod pult. Rozloučili se a vyšli z obchodu.

,,Co s tím udělá?“ ptal se Harry.
,,Pošle to letaxem až přijdeme do Bradavic,“ vysvětlil profesor.
,,A kam teď jdeme?“
,,Asi ke třem košťatům, tam to bude dobré. Za chvíli je celá.“
Harry přikývl a následoval profesora.

A opravdu. S úderem celé hodiny stáli před hospodou a nad nimi se mohutně zablesklo. Museli si přikrýt oči. Najednou se ozval jasný výkřik, který vylákal lidi z domů. Všichni nyní sledovali zářivého, obrovského fénixe jak krouží nad hrozivou lebkou, které z ústy vylézal nebezpečně kroutící se had. Harryho zaplavil neúnavný pocit.

,,Všechno špatně!“ vykřikl a udělal krok do zadu. Moari se na něj zamyšleně podíval.
,,Asi vím, co má Brumbál zalubem,“řekl.