1.kapitola: Sauron se probouzí

Tři prsteny pro krále elfů pod nebem,
Sedm vládcům trpaslíků v síních z kamene,
Devět mužům: každý je k smrti odsouzen,
Jeden prsten pro Temného pána jenž dlí na trůně
v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem.
Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže,
Jeden všechny přivede do temnoty sváže
v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem.

Kapitola 1.
Sauron se probouzí

Temná mračna se vznáší na temnou horou Osudu. Pusté pláně Gorgoroth okolo hory zahalují malé obláčky mlhy. Všude je tma a ticho. Jen na obzoru je možné někdy spatřit vránu. Pevnost Barad-dûr je tichá a klidná. Ticho náhle přeruší ohromná rána. Pláně jsou osvětlené tmavě oranžovým světlem přicházejícím z jihu. Z hory Osudu začínají téct proudy lávy. Všude je hluk. Popel z hory se šíří jako černý mrak. V dáli se něco vznáší, vyzařuje to nějakou tajemnou sílu. Je to oblak onoho popela z hory, ale ve tvaru postavy. Mrak se pomalu přibližuje k hoře. Stále více mohutní a zvětšuje se. Pomalu je vznáší na vrcholem hory, když okolí zahalí tma a rozhostí se hrobové ticho. Člověk by řekl, že se tu před chvílí nic nedělo. Jediným důkazem je onen zvláštní mrak na horou. Ten se již zmenšil do hodně malé koule. Pláněmi Gorgoroth se blíží postava na koni. Žene koně tryskem přímo k hoře. Postava seskočila z koně na úpatí hory. Rychlými kroky, nevšímajíc si lávy, pokračovala směrem vzhůru. Když jí v cestě překážela láva, tak zamumlala něco cizí řečí a láva zmizela. Takhle se dostala až na vrchol. S rozkročenýma nohama se postavila čelem k mračnu, jež bylo téměř na zemi. Zvedla ruku k nebi. Mraky se rozestoupily a vysvitl měsíc. Bělavým světlem osvětloval pláně. Teprve teď bylo možné postřehnout, co se opravdu dělo. V zemi byly obrovské trhliny, ve kterých vřela láva. Začal silně foukat vítr. Postava na vrcholu si toho nevšímala. Sundala si kápi z hlavy a vztáhla obě ruce k nebi.
„Arise Sauron, arise!“ vykřikla.
Z nebe udeřil blesk přímo do mračna. To začalo vířit a bíle se zbarvovat. Postava vstoupila do mračna. Z mračna začaly vylétávat výboje, které spalovaly zemi. Nakonec vylétl jeden obrovský a zasáhl zemi pod sebou. Na místě se objevil prsten do bíla rozpálený. Jak postupně chladl, objevovala se na něm slova. Další výboj energie zasáhl nějaký kámen, který se ihned vypařil. Energie vytvářela postavu. Po několika dalších výbojích se zformovala do postavy. Postava udělala pár kroků a sebrala prsten. Okamžitě si ho nasadila na prst. Poté ji ozářil měsíc. Matně lesklá zbroj odrážela měsíční světlo. Mohutnou zbroj s vysokou přilbicí doplňovala důstojná zbraň, cep.

Sauron se ihned vydal směrem ke své zničené pevnosti Barad-dûr. Pomalu scházel po úbočí hory. Překračoval lávové proudy a vyhýbal se balvanům. Před jedním obrovským se zastavil a udeřil do něj vší silou svým cepem. Balvan se ihned rozpadl na několik malých kousků, které se pod sílou nárazu rozlétly daleko do všech stran. Překročil zbytek balvanu a pokračoval k pláním. U úpatí hory se rozhlédl po okolí. Viděl pouze rozlámanou a černou, kamennou, spálenou zemi. Svižnými kroky se vydal přímo ke své pevnosti s úmyslem tuto bývalou velkolepou pevnost obnovit.

Za několik minut byl před troskami. Stál před obrovským příkopem, přes který dříve vedl dlouhý úzký most. Již tam nestál. Když byl prsten zničen a on poražen, pevnost se rozbořila a most spadl. Opodál se do výše tyčila vysoká věž. Dříve na ní bylo oko, v tuto dobu byla prázdná. Pod věží se rozkládal temný komplex, skládající se z hradeb s ochozy a vnitřní infrastruktury. Sauron dumal na tím, jak se dostane do pevnosti. Po chvilce usilovného přemýšlení došel k závěru, že bude nejlepší dostat se do pevnosti přes horu, ve které byl tajný vchod. Vydal se tedy doprava. Držel se blízko propasti. Cestou k úpatí Popelavých hor si všiml velkého hejna vran přelétajícího na pláněmi Gorgoroth. Přišlo mu, že vrány svým krákáním pějí píseň oslavující jeho návrat. S tímto pocitem pokračoval dále. Mýlil se ovšem. Vrány zanedlouho odletěly, aby novinu návratu Saurona tlumočily Sarumanovi, který byl uvězněn ve vesnici Lond Daer, která se nacházela v jižním Minhiriathu. Sauron se již dostal k úpatí Popelavých hor. Rozhlédl se po vrcholcích, které se majestátně tyčily do výše. Hora s tunelem měla svůj vrchol nejvýše ze všech. Sauron se nemohl rozhodnout, která hora to je. Nakonec si vybral tu nejblíže pevnosti doufaje, že je to ta správná. Ihned se vydal k hoře. Mezitím krajinou otřásl další hrozivý výbuch. Sauron se ani neohlédl a pokračoval k hoře. Onen výbuch spůsobila opět hora Osudu. Tentokrát láva stékala jen jedním směrem. Rychle se valila k Udunu, kde dříve stálo město. Ovšem láva rychle chladla. Naplnila přikopy na pláních, se syčením vypařovala poslední zbytky vody na pláních Gorgoroth.

„Á, tady je. Vypadá pořád stejně, jen jsem si myslel, že jsem ho nechal udělat větší,“ řekl.
Byl již na vrcholku hory a již objevil vchod do chodby vedoucí do pevnosti. Byl to malý úzký čtvercový otvor. Uvnitř byla tma. Vchod byl tak malý, že se do něj téměř nevešel. Z tunelu byl cítit vlhký, zatuchlý vzduch. Ještě se rozhlédl po pláni.
Viděl daleké kamenné pláně ztrácející se v obzoru. Pláně byly lemovány z obou stran vysokými horskými hřebeny. Uprostřed toho všeho se hrdě vypínala hora Osudu. Již byla v klidu, už nesoptila. Odtrhl od tohoto pohledu oči a vešel do tunelu. Uvnitř byl hrozný, téměř nedýchatelný vzduch a tma, která zaplňovala celý prostor tunelu. Musel počkat u vchodu, dokud mu oči nepřivykly tmě. Pomaloučku začal rozeznávat obrysy předmětů ve tmě. Díval se dál do chodby. Chodba vytesaná do skály byla značně studená a stáčela se mírně doprava a prudce klesala dolů. Musel jít přikrčený. Za prvním ohybem se uhodil do hlavy o vyčnívající kámen ze stropu.
„Au, to byla rána,“ procedil mezi zuby, když si uvědomil, co se stalo.
Při dalším postupu zjistil, že se již tak úzká chodba ještě zužuje. Vzduch byl každým krokem nesnesitelnější. V dřepu s rukama nataženýma vpřed pokračoval.

„Co to támhle je? Vypadá to jako pruh světla. Zanedlouho budu venku,“ zaradoval se.
Ale opak byl pravdou. Když došel k místu, odkud vycházelo světlo, nemohl uvěřit svým očím. Chodba se na tomto místě rozdvojovala a kužel světla, osvětluje tento prostor, se valil z úzké štěrbiny ve stropě. Měl na výběr. Pravá chodba vedla kamsi vodorovně. Nebylo v ní žádné světlo, a navíc se zdála mnohem užší než chodba, kterou přišel. Levá chodba byla naopak o dost širší a ozařovalo ji mdlé světlo, vycházející ze slizkých stěn. Vedla strmě dolů. Sauron nikdy tuto chodbu nevyužil, tak nevěděl, kudy dál.
„Okolo pevnosti je velmi hluboký příkop. Musím ho podejít, abych se dostal do podzemí,“ řekl si.
Bez váhání se vydal levou chodbou. Po několika krocích zjistil, že na zemi je cosi lepkavého a především klouzavého. Čím dále postupoval, tím více se chodba svažovala. Stále více postupoval do hlubin. Lepkavá vrstvička na zemi sílila a stále více klouzala. Sauron měl co dělat, aby nesklouzl dolů, ale to se mu nepovedlo. V jednom místě mu podjely nohy a on se rychle řítil po zádech dolů do temna.