1.kapitola: Nástupiště 9 a 3/4

Když Lilly Evansová prošla přepážkou na nástupiště 9 a 3/4, okamžitě začala hledat svou nejlepší kamarádku Anie Dumpovou. Lilly byla celkem vysoká dívka, měla rovné, zrzavé vlasy až pod lopatky a smaragdové oči. Její nejlepší kamarádka Anie měla tmavě hnědé vlasy a obrovské hnědé oči. Lilly chvíli trvalo, než kamarádku našla, protože byla hodně malá a většina lidí, kteří se tísnili kolem vlaku do Bradavic, ji převyšovala. Když ji zahlédla, Anie se zrovna koukala na druhou stranu a toho Lilly využila….
„Baf!!!“ překvapila Anie a pověsila se jí kolem krku.
„Ááááááá!!!“ zaječela Anie a rychle se na Lilly otočila: „Tohle mi do prčic nedělej!“
„Tak pardon, moc se omlouvám,“ řekla Lilly.
„To nic, ale příště to nezkoušej nebo z tebe dostanu infarkt.“
„Už vidím v Denním věštci titulek: „SEDMNÁCTILETÁ ANIE DUMPOVÁ UMŘELA NA INFARKT, PROTOŽE NA NI VYBAFLA KAMARÁDKA LILLY EVANSOVÁ!!!!!!“ řekla ironicky Lilly a šíleně se rozesmála.
„Fakt vtipné! Hele, jdeme si radši najít místo, nebo na nás nezbude žádné kupé!“ uklidnila Anie smějící se kamarádku.
„Máš pravdu, jdeme!“ řekla Lilly a obě si vzaly kufry, daly je na vozíky a rychle pádily k vlaku. A protože Lilly nekoukala na cestu, do někoho nečekaně narazila….

Když se James Potter rozloučil s rodiči, vzal si vozík, dal si na něj kufr a vydal se hledat kamarády Siriuse Blacka, Remuse Lupina a Petera Pettigrewa, na které se tolik těšil. Siriuse sice viděl před necelým měsícem, když byl u nich o prázdninách na chatě, ale měsíc odloučení byl mezi ním a Siriusem, když byli jako bratři, opravdu hodně. A chyběli mu i Remus a Peter. Hlavně jejich vtípky a lumpárny, které byly prováděny většinou na účet školníka, Arguse Filche, nebo Severuse Snapea. A nejvíc mu chyběla jeho láska, Lilly Evansová. Krásná dívka se smaragdovýma očima a zrzavými vlasy, které za ní vždy vlály jako závoj. Jenže ani po šesti letech neustálého dvoření a lichocení na její osobu, nebyla jeho láska opětována. Měl teď už jen poslední rok na to, aby si získal její srdce. Z myšlenek ho vytrhla prudká bolest v noze, následovaná pádem. James okamžitě spustil:
„Děláš si ze mě srandu? Nevidíš, kam jedeš nebo co? Dávej si sakra pozor!! Ty…“
„Promiň, já nechtěla. Je mi to fakt líto. Já… jo to jsi ty, Pottere??? Odvolávám všechny omluvy, neměl ses mi plést do cesty! Nazdar!“ spustil ten, kdo do něj narazil. A pak si James uvědomil, kdo to je! Vůně levandule, příjemný hlas (tedy, jak kdy) a závoj rudých vlasů. EVANSOVÁ!!! Já jsem ale blbec, pomyslel si v duchu James a rychle se začal omlouvat:
„Promiň, Evansová, já nevěděl, že jsi to ty. Já ti nechtěl takhle nadávat. Vždyť víš, že kdybych tě poznal hned, tak bych ti to neřekl.“
„Ale tys mě ani po šesti letech neustálého pronásledování a otravování nepoznal. Tomu se sice dost divím, ale teď jde o to, že ať jsi mě poznal nebo ne, já si od takového blbého, arogantního pitomce nenechám nadávat!!!!! To je všechno!! Konec, šmitec!!!!“ řvala na něj teď již vzteky rudá Lilly a James se jen divil, že se její, jinak krásný, hlas může tak rychle změnit, aniž by si zničila hlasivky. Pak se Lilly otočila, posbírala věci, dala je na vozík a v doprovodu vyjukané Anie se nasupeně vydala pryč, najít si místo ve vlaku.