13. kapitola

Uplynulo půl druhé hodiny. Gestem vyzval společníky, aby zahájili poslední část cesty. Opět neudělal sebemenší galantní gesto, kterým by Atii pomohl. Vstala bez cizí pomoci. Zavazadla přehodila přes záda i přes ramena následující trojici před ní.

Ve skalní rozsedlině museli jít jeden za druhým. Jakmile překonali následující padesátimetrovou cestu dolů, rozprostřela se před nimi rovinatá pláň údolí brány. K ní samotné přišli za dvacet minut. Twerin pečlivě sledoval čas. Hned jakmile přešel do zeleného režimu, zadával symboly. Tak, aby je ostatní neviděli. Opět šlo o zbytečnou opatrnost, protože Atiia znala adresu, pokud si pamatovala po těch letech symboly. Prostě zůstával paranoidně opatrný, věrný zásadě: „Co nevíš, nemůžeš prozradit.“ Sedmý zámek zapadl. Ihned došlo k aktivaci. Vešel dovnitř jako první následován zbytkem skupiny. Nikomu neříkal, co mají čekat, zatímco sám zavřel oči před vstupem dovnitř. Ona věděla, co přijde, a oba bojovníci se dokázali přizpůsobit prostředí bez sebemenších problémů. Tma je rozhodně nemohla vykolejit. Vešel do tmy jeskyně. Ostatním řekl, ať popojdou deset kroků. Stiskl ovládání umístěné na zápěstí. Transportní kruhy je ihned přemístily do samotné skrýše. Twinhead na ně samozřejmě čekal. Jenom netušil, že přijde tolik návštěvníků. S jistým údivem si prohlížel každého z nich. Twerin vedl společníky do volných, nevyužitých prostor, kde složili zavazadla. Konečně mohl věnovat pozornost synovi.
„Jaká je situace?“ řekl prostě bez uvítání.
„Zatím nic výrazného,“ odtušil stejně.
„A co ona?“ učinil narážku.
„Zase usnula. Nevím, jak dlouho na té planetě byla, ale trpěla silnou dehydratací,“ vysvětlil obratem.
„Dobře, potřebuje nabrat nové síly a spánek je nejlepší cestou,“ pokyvoval souhlasně, spokojený s vývojem situace. „Přijď za hodinu do kuchyně. Představím ti ostatní.“
Pouze úsečně přikývnul, načež otec odešel pryč. Dostal jasný pokyn přijít až za hodinu, ne dříve. Pokrčil slabě rameny. Šel do svého pokoje zkontrolovat, zda něco nepotřebuje. Ne, stále spala. Možná vodu obohatil víc, než měl v úmyslu. Každopádně účinek těch kapek pomine za dva až tři dny, takže by stejně neviděla nic. Navíc možná bude lépe, když nebude při vědomí během jejich jednání. Ve skrýši totiž slovo dveře znamenalo zcela neznámý pojem. Nebylo co skrývat. Před kým taky. Přesně hodinu poté přišel do kuchyně. U stolu seděli čtyři lidé. Jednoho z nich dokonce poznal, patřil k matčiným přátelům.
„Posaď se k nám, Twine!“ vyzvali ho, sotva vešel. Učinil tak a ihned dosedl na volnou židli.
„Nadešel čas, abys poznal naše nové společenství,“ zazněl zvučný hlas, který k jeho překvapení patřil ženě. V kápi ji předtím nepoznal.
„Tohle je radní Atia Radea,“ ukázal na ni Twerin prstem. Musel vynaložit jisté úsilí, aby se po dlouhé době nezačal smát, protože výraz údivu Twinheadovy tváře ho pobavil. „Wordan Bhall a Excelon Wolwer patří ke stínovým bojovníkům, jinak též zvaným nanoválečníci. Naší stávající elitě.“
„Těší mě,“ vyšlo z něj automaticky.
„My tři,“ ukázal na oba bojovníky, „brzy vyrazíme na důležitou misi.“ Vrhnul zvláštní pohled k radní. „Tady Atia zde zůstane. Jednak aby pomohla naší neznámé, a bude regulovat, co všechno jí řekneme, a také připraví tebe pro vstup do našeho společenství.“ Podle způsobu, jakým pečlivě volil slova, zároveň na cosi upozorňoval, jenom nechápal na co.
K vlastnímu překvapení před ním nic neskrývali. Ba právě naopak. Konečně spatřil obsah všech těch zavazadel. Zářil nadšením. Zato Atia pro podobné věci neměla pochopení, takže raději odešla jinam. Připadal si jako ve snu. Bojové obleky stínových bojovníků překonávaly všechny představy. Vybavené mnoha dalšími doplňky, o nichž dosud neměl ani tušení. A co více, i skutečnými zbraněmi. Silová kopí patřila k jedné z nejlepších a nejúčinnějších zbraní, které Branoopané vyvinuli.