12. kapitola

Anna pomalu otevřela oči. Vše kolem sebe viděla rozmazané a nejasné. Až po chvíli poznala, že jistě leží v nemocničním křídle na Ošetřovně. Madame Pomfreyová se nad ní starostlivě skláněla a mokrou žínkou jí otírala orosené čelo, při čemž si sama pro sebe něco nespokojeně broukala.

„Už je při sobě,“ řekl stroze chlapecký nebo spíše již mužský hlas. Anna si prudce poposedla výše na polštář a vzápětí s bolestným syknutím sjela zpátky do peřin. Znovu ucítila úpornou bolest hlavy a tentokrát i břicha. Když se opět uklidnila, pozorně se rozhlédla kolem své postele. Kromě hlavní bradavické ošetřovatelky zde s nečitelným výrazem ve tváři stál pan Malfoy, světlovlasá žena, kterou Anna neznala, ustaraný profesor Brumbál a vyděšená profesorka McGonagalová. Přímo na posteli seděl Draco a očividně nebyl v dobré náladě. To byl ten chladný hlas, který dívku vítal po probuzení. Všichni přítomní byli stále v maškarních kostýmech. Podle toho Anna předpokládala, že nespala dlouho.
„Konečně,“ vzdychla madame Pomfreyová a otřela pot z čela i sobě.
„Anno, jak je vám?“ zeptal se pan Malfoy.
„Ne příliš dobře,“ poznamenala a snažila se, aby to nevypadalo hrubě. Její pohled sklouzl k pohledné ženě, jež se velmi výmluvně opírala o rámě pana Malfoye. Její obličej Anna znala, ale nemohla si vybavit odkud. Tentokrát zrak upřela na Draca a v hlavě jí svitlo.
„No jistě...to je má žena Narcisa.“ poznamenal Lucius velmi neochotně. Anně se udělalo zle, když se paní Malfoyová vesele zaculila.
„Myslím, že bychom měli nechat slečnu Torgovyjovovou o samotě. Koneckonců – madame Pomfreyová musí udělat všechny možné testy.“ zakročil Brumbál a celé společenstvo se okamžitě připravilo k odchodu. V příštím okamžiku již vycházeli skleněnými dveřmi ošetřovny.
„Dobrá, tak začneme.“ zamumlala madame Pomfreyová a začala důkladně prohlížet svou nemocnou pacientku.

Po pár nutných kouzlech se ošetřovatelka ustaraně odklonila od mladé dívky a pozorně si ji prohlížela. Anna byla zmatená jejím výrazem a tak se tiše zeptala:
„Něco je špatně?“
„Ne, ne, samozřejmě že ne. Právě naopak...je to krásný dar...ten nejcennější...“ poznamenala.
„O čem to mluvíte?“ přerušila ji ostře dívka, která nebyla zvyklá na takové vytáčky.
„Slečno Torgovyjovová, vy...jste v jiném stavu,“ mírně se usmála madame Pomfreyová, ale v jejím obličeji byly znát stopy soucitu. Anna na ni hleděla naprosto oněměle. Nemělo cenu, aby říkala, že to není možné, právě naopak, víc než pravděpodobné. Omámeně si sáhla na dlouhé vlasy momentálně zcela rovné a lesklé. Bylo jí přece pouhých sedmnáct let.
„Já...myslím, myslím, že si ještě na chvilku lehnu.“ pronesla šeptem a zabořila se do teplých pokrývek. Chtěla na okamžik zapomenout na vše, co se jí přihodilo. Chtěla být dospívající mladá dívka s banálními problémy...

Anna se probudila až o několik dní později. Chvíli nechala své krásné oči zavřené a doufala, že to celé byl jen pouhopouhý hrozný sen. Když však její nos nasál nezaměnitelný nemocniční zápach, byla vyvedena z omylu.
„Slečno Torgovyjovová, jak je vám?“ zeptala se madame a podávala jí podnos s polévkou.
„Děkuji, velmi dobře. Vlastně jsem ještě nikdy neměla takový hlad.“
„Aby ne, prospala jste skoro celý týden.“ usmála se ošetřovatelka. Anna vytřeštila své zelené oči.
„No jistě, také jste měla spoustu návštěv. Všichni si o vás dělali velké starosti.“
„Madame Pomfreyová!“ dívka ženu chytla za ruku a prosebně na ni hleděla. „Doufám, že jste nikomu neřekla že...“ zarazila se a nějak jí to nešlo na jazyk.
„Samozřejmě že ne. Ale neměla by jste dát vědět alespoň otci? A mimochodem, když jsme u toho tatínka, pan Malfoy mladší u vás proseděl celou věčnost. Dokonce jsem ho ani nepřinutila odebrat se na vyučování. Myslím, že z toho měl pěknou polízanici.“ usmála se madame Pomfreyová a srovnala jí bělostné pokrývky.
„Draco!“ vzpomněla si Anna a vzápětí ji zaplavil pocit vinny.
„Potřebuji s ním mluvit!“
„No nevím, když jsem mu řekla, že by jste se měla každou chvíli probudit, pěkně rychle se zvedl a odešel...“
Anna propadla v naprostou beznaděj. Cítila se tak špatně za to, jak Draca podvedla. Ke všemu tomu nemohla pochopit, jak se to stalo. Samozřejmě – Lucius Malfoy byl bezpochyby okouzlující muž, ale jeho syna milovala.
„Madame Pomfreyová, já s ním musím hned mluvit. Jinak...jinak se stane něco strašného!“ zvolala zoufale a současně nechápala co za hloupost to vlastně říká.
„Pokusím se ho najít.“usmála se ošetřovatelka a obětavě odspěchala z nemocničního křídla. Anna vstala z postele a kupodivu se cítila velice dobře. Zahleděla se na sebe do blízkého zrcadla a kriticky zhodnotila svůj odraz v něm. Prsty si pročesala už zase své vlnité kadeře a přehodila je přes ramena. Také si stačila všimnout, že její skvostný maškarní kostým vystřídala prostá nemocniční košile, kterou jí očividně někdo převlékl. Znovu si zalezla do vyhřáté postele. V tu chvíli se dveře ošetřovny otevřely a dovnitř vkročil Draco Malfoy v patách s madame Pomfreyovou. Ta se jen pousmála a zmizela ve své pracovně.

„Spala jsi dlouho.“ řekl stroze Draco a Anně se ani za mák nelíbil jeho chladný tón.
„Ano, já...byla jsem unavená a co ty?“
„Co by? Ještě tě zajímám?“ optal se jízlivě a jeho bílá pleť teď dostala ošklivý rudý odstín zlosti. Když dívka dál nechápavě hleděla do jeho ocelových očí, pokračoval.
„Anno, tenhle vztah pro tebe asi není to, co hledáš, protože...“ nedomluvil, přerušila ho rozezlená Anna.
„Co to tady ksakru kecáš za blbosti?!“
Draco na ni naprosto ohromeně zíral. Byl vyveden z míry jejím náhlým výpadem a slovy, která by za jiných okolností nepoužila.
„Chceš se rozejít?! Myslíš, že mám mor?!“ vykřikla a dokonale rozzlobeně vstala z postele.
„Jinak si totiž nedovedu představit, za jakých okolností bys opouštěl někoho, o kom si myslíš, kdo ví jak je nemocný!“ zaškaredila se a získávala nad ním velkou převahu.
„Nebo se snad mýlím, když říkám, že ti madame Pomfreyová neřekla co mi je?!“
„Nedovoluj si na mě! Pokud vím tak tady nosím kalhoty pořád ještě já!!“ zahřímal a ruce zatnul v pěst. Anna otevřela ústa ohromením.
„Tak tohle jsi přehnal!“ zvolala rozzuřeně a zaťatou pěstí Dracovi zamířila přímo mezi oči. Zavrávoral a přidržel si dlaň na rozbitém nosu.
„Anno?!“ zvolal, ale očividně se znatelně uklidnil. Dívka také jakoby si vybila zlost a už o dost klidněji oddechovala.
„Já to tak nemyslel!“ řekl Draco a pustil ruku z tváře. Z nosu mu vytékal potůček krve.
„Promiň, já jsem tě nechtěla zranit.“ pípla Anna a setřela mu krev.
„Takže co jsi mi to chtěl říct? Chceš se rozejít?“ zeptala se a svíralo se jí při tom pomyšlení srdce úzkostí.
„Anno, řekni mi popravdě, co můj otec?“ zeptal se Draco až nepřesvědčivě mírně.
„Co s ním?“ opáčila, ale tušila odpověď.
„V den plesu jsem vás viděl.“ řekl a očividně tak oživoval velmi nepříjemnou vzpomínku.
„O můj bože! Draco, to...tohle jsi neměl vidět! Věř mi, bylo to jednou a nebylon to nic vážného!“ zašeptala a vzala jeho tvář do dlaní.
„A jak ti mám věřit?“ zamračil se.
„Draco, teď mě poslouchej, ano? Není nic, co by nás dva rozdělilo a už vůbec ne tvůj otec.“ usmála se.
„A mimochodem, je tady další věc, která by tě mohla přesvědčit...“ zamumlala a hledala ta správná slova.
„Co tím myslíš?“ zeptal se a zkoumavě na ni hleděl.
„Víš...já... Je to těžké říct! Ale...no, co bys řekl na to, že je tady někdo, kdo nás dva spojuje?“ pípla nesměle a položila si jeho dlaň na stále ploché bříško.
Draco stál tiše a v jeho tváři se mísilo překvapení s hrůzou.
„Je to to, co si myslím?“ optal se přiškrceným hlasem a jeho oči prosily o opak. Anna s těžkým srdcem přikývla a pocítila nový záchvěv strachu.
„Už bych asi měl jít.“ zašeptal mladý Malfoy naprosto vyvedený z míry a odtáhl se od dívky, jako by měla nějakou strašlivou nakažlivou nemoc. Vzápětí jako opřekot vyspěchal z Ošetřovny a nechal za sebou svou naprosto omámenou přítelkyni. Když zavřel dveře, Anna se plna zoufalství a beznaděje svezla na polštář a zabořila do něj hlavu. Z pod jejích dlouhých řas proudem tekly hořké slzy a z úst vycházely hlasité vzlyky.

Díky spolehlivým bradavickým tamtamům se zpráva o Annině novém stavu šířila rychlostí blesku. Její spolužáci očividně nevěděli, zda ji litovat, či jí pohrdat. Spousta z nich se na ni dívalo skrz prsty, ale valná většina ji nakonec vzala na milost a pomáhala jí se vším možným. Anna jim za to byla vděčná, nevěděla, jak se odvděčit svým přátelům, kteří ji podporovali v dobách pro ni tak těžkých. Zprvu byla nešťastná, že Draco Malfoy nejeví zájem ani o osud její, ani o osud jejího dítěte, postupem času se s tím však smířila. Byla si vědoma, že bude své dítě vychovávat sama.

Ať už si však dívka nalhávala co chtěla, svého prince milovala stále. Teď ke všemu dny jako by ubíhaly mnohem rychleji a konec školního roku se nenávratně blížil. Stále více na ni doléhala skutečnost, že se všichni rozjedou na prázdniny domů a ona zůstane bez přátel a bez své lásky...

„Krásný den!“ vzdychla jednou Hermiona, když seděli všichni čtyři u blyštivého jezera. Anna, Harry, Ron a Hermiona se poklidně vyvalovali na sluníčku, hábity svlečené, a líně rokovali o všem možném.
„Stejně je škoda, že sis vůbec nezahrála.“ řekl Harry a převalil se na záda. Mluvil o tom, že i přes to, že Anna na celé čáře zvítězila ve výběru do nebelvírského famfrpálového mužstva, že se nemohla zúčastnit ani prvního zápasu. Kvůli svým potížím v těhotenství si nemohla dovolit chodit dokonce ani na obyčejné tréninky.
„Asi ano, také mě to mrzí, ale madame Pomfreyová nechtěla riskovat.“ pronesla neživě Anna a namočila si světlé nohy do vody jezera.
„Když jsme u toho, kdy máš vlastně ten termín?“ zeptal se Ron, který to všechno bral jako osobní urážku.
„Na začátku října.“ povzdychla si Anna.
„No, to už je za necelé čtyři měsíce. Máš představu, co bude potom?“ zeptal se Harry, který se takovým debatám většinou vyhýbal.
„Jak, co bude potom?“ opáčila.
„Jak to bude se školou a tak.“
Anna si lehla na záda a přemýšlela. Kdyby tak na tuhle otázku mohla dát odpověď...

A/N:Pozn. autor.: Musím se Vám omluvit, protože si nejsem tak jistá, jak se Vám bude tahle kapitola líbit. Na můj vkus je to téma už strašně ohrané, ale věřte – je to pro děj téhle povídky nezbytné, tak to prosím přelouskejte. Také mám teď jisté pochybnosti o konci celé povídky. Už ho mám vymyšlený, ale popravdě si nejsem jistá, jak by se Vám zamlouval. Proto Vás všechny – moje milované čtenáře - prosím, aby jste v komentářích napsali, zda chcete konec dobrý, či špatný. Neříkám, že budu moci splnit všechna přání, ale snad bych mohla něco přeonačit )).