Čas náhod

Znovu se ozval zvonek, a když chtěl profesor zavřít dveře, vpadl do nich rychlostí blesku nějaký kluk.
Při pohledu do jeho tváře se mi zastavilo srdce a v krku jsem najednou měla obrovský knedlík. To byl ten kluk z toho snu… Byla jsem si jistá. Stejné vlasy, stejné oči, stejný úsměv… A byl i stejně okouzlující.

První den v nové škole...
Prohlížela jsem si domky krčící se blízko u silnic a sledovala lidi spěchající do práce. Prodavači právě otevírali své obchůdky a maminky vodily své ratolesti do školky.

,,Ne!" vykřikla jsem ze spaní a celá zpocená se posadila na své posteli. Už zase ten sen… Ten, který se mi zdál té doby, co jsem věděla, že budu žít tady, ve Forks, u svého táty.
Měl vždy ten samý scénář…

Jedno srpnové odpoledne jsem ležela na posteli ve svém pokoji a byla zabraná do knížky. Málem jsem si ani nevšimla, že za mnou přišla mamka. Když se posadila ke mně, ještě jsem netušila, jak se mi život v pár minutách od základů změní…