Bloody Beauty

Šla jsem k parkovišti a cítila Cullenovi v patách. To byl teda zázrak. Radši jsem přidala do kroku, kdyby náhodou napadlo Emmetta zase řídit moje auto. Hodila jsem pohled za sebe, ale naštěstí tam byla jen Alice s Jasperem. Ti jediní z celé jejich rodiny mě nechávali být. Teda Jasper. Alice se pořád držela v mé přítomnosti.

Celou cestu jsem s ním ani nepromluvila. Měla jsem ruce založeny pevně na prsou a pokaždé, když se na mne podíval, zase se uchechtl, mračila jsem se čím dál, tím víc. Už zajížděl ke škole, kde bylo plné parkoviště, no super. A on jede se mnou. Teď zase ke mně budou všichni chodit v naději, že se i s nimi budu bavit. Proč se tu jen ti Cullenovi museli přistěhovat?
„Hele holka, už jsme tu, takže počkej, pomůžu ti z auta,“ houkl na mne zvesela.

„Aaaaaa! Pomoc!“ zakřičela jsem.
„Rosalie, neblbni, to jsem já, Emmett Cullen,“ řekl ten chlap nade mnou.
„Lekla jsem se tě blbečku! Co tady děláš?“ zeptala jsem se ho a cítila, jak můj hlas řeže.

Vstala jsem tak rychle ze židle, že jsem málem spadla, ale naštěstí moje tělo mělo smysl pro rovnováhu, a tak jsem mohla v pohodě pokračovat. Vyběhla jsem do druhého patra a pokračovala dál ke mně do pokoje. Otevřela jsem dveře a skočila po tom mobilu, co mě vytrhl od mého meditování nad jídlem. V letu jsem chytla mobil a doskočila na postel.

Trhnutím jsem se probudila. Po tváři mi rychle stékaly teplé slzy. „Sakra.“ Zavrčela jsem a rychle si začala slzy otírat. Tohle bylo poslední dobou často. Často se mi zdálo o matčině smrti. To kvůli Petry. Musela se podřezat a já ji našla v kaluži krve, ale ona na rozdíl od mojí matky přežila. Teď je v nemocnici, ale tu spoušť krve nemůžu dostat z hlavy a ani ze snů.