Stmívání - sága

Mladá dívka seděla na zemi v temném pokoji. Hlavu měla sklopenou a rukou čmárala něco po zemi. Když vzhlédla k malému okénku, ze kterého šlo trochu světla, bylo možno vidět její nádhernou tvář. Z jejího oka se vyloupla slza. Nesetřela si ji, už na to neměla sílu. Její rodina se jí zřekla. Strčili ji do blázince a víc už se neukázali. Kdoví, jak dlouho už tu vlastně byla. Nikdo ji nechtěl vyslechnout. A proč byla vlastně v blázinci? Čím se tato nádherná dívka provinila? Jen tím, že měla neobyčejný dar - viděla budoucnost. Jen nepatrné útržky, ale natolik přesné, že se jí každý bál.

Carlisle:
Od toho útoku Jaspera na Bellu se s Edwardem něco dělo. Uzavřel se více do sebe a už nechodil ani za Bellou. Od Alice vím, že se rozhoduje, zda Bellu opustit nebo ne. Vždy se rozhodl pro jednu z možností, ale do několika minut zase své přesvědčení změnil. Trhalo mi srdce, když jsem viděl, jak se jeden z mých synů tak moc trápí. Nikdy bych to neřekl nahlas, ale Edward mi byl z mých synů nejblíže. Možná proto, že byl první v mé rodině.

Šla jsem k parkovišti a cítila Cullenovi v patách. To byl teda zázrak. Radši jsem přidala do kroku, kdyby náhodou napadlo Emmetta zase řídit moje auto. Hodila jsem pohled za sebe, ale naštěstí tam byla jen Alice s Jasperem. Ti jediní z celé jejich rodiny mě nechávali být. Teda Jasper. Alice se pořád držela v mé přítomnosti.

„Jaké schopnosti?“ zeptala jsem s hraným zájmem.
„To se nedá přesně určit, každý má svůj dar, který ho charakterizuje, ale u tebe, u tebe si nejsem jist, jsi příliš tajemná, moje moc na tebe působí jen částečně,“ zašeptal a přišel ke mně blíž.
„Posaď se,“ usmál se a pokynul rukou k židli. Zakroutila jsem hlavou a sedla si k Renesmé, k mému andílkovi.

Sedí žena, tiše lpí.
Hlídá sny své dcery potají.

Zevran si sedl naproti mně.
„Jakou schopnost máš ty?“ zeptala jsem se a pohlédla mu do očí.

Alice:

Zrovna jsem dopila jednu srnku, když se přede mnou objevil duch Belly. Pořád si nemůžu zvyknout na to, že tu je.
„C-co tu děláš?“ vykoktala jsem ze sebe.
„Přišla jsem tě zkontrolovat,“ zazubila se na mne.
„Jak si se sem dostala?“
„Dokážu se přenést z místa na místo. Výhoda toho, že jsem duch.“
„Páni, takže když budeš chtít, tak se můžeš objevit třeba na Floridě?“ ptala jsem se.
„Jo, ale ještě to neumím moc ovládat,“ posmutněla.
„To je úžasný,“ vydechla jsem.
„Já vím,“ zasmála se.
„Chceš názornou ukázku?“ zeptala se a natáhla ke mně ruku.