T. R. Raddle a tajemství S. Zmijozela

Will, Chris a Dereck vůbec nevěděli, jak rychle ten rok utekl, stejně jako ostatní ze Zmijozelu. Náhle tu byl červen a zkoušky NKÚ pro pátý ročník, které se jich naštěstí ještě netýkaly, zato se však museli připravovat na zkoušky ročníkové. Byly hrozně složité a kluci si vůbec nebyli jisti, zda prošli. No, to ukáže čas. Nakonec všichni prospěli a dostali vysvědčení. Na závěrečné hostině, kdy pohár opět získal Zmijozel, si kluci naposledy popovídali mezi sebou i se studenty z ostatních kolejí.

Tom se dostal z myslánky velice snadno, zaklonil hlavu a vylétl na podlahu profesorova kabinetu. Vždyť se ho Vraimond ani nezeptal, kde ji vlastně vzal. Patřila přece současnému řediteli! Nebylo pochyb, že ji ukradl. Toma jeho čin nechal chladným, nezanechalo to na něm jedinou stopu výčitek svědomí. Bezpochyby věděl, že tohle nebude první krutost, které se dopustil. S výrazem uspokojení vyšel ven z kabinetu.

Lucius a Dereck se nikdy neměli moc v lásce, přesto se již necelých deset minut v kuse smáli a Tom s dvojčaty se na ně jen nechápavě dívali. Lucius bušil do postele a nemohl udržet smích, Tom se jen ledově usmíval a zíral z okna. Otevřeli se dveře a vstoupil Worm Steiner. ,,Okamžitě máte jít, pan McLean, pan Raddle a pánové Moodyovi, k Brumbálovi do ředitelny. Okamžitě!“ pronesl Worm a zmizel kdesi za rohem.

Myšlenka na to, co udělal, hřála Toma celou noc. Konečně věděl, že je výjimečný, tak jak o tom celý život snil. Jeho radost kazil fakt, že není čistokrevným kouzelníkem a nejvíce ho mrzelo, že jeho matka zemřela, přestože byla čarodějka, myslel na to už od doby, kdy zjistil, že ho přijali do Bradavic. Zvedla se v něm veliká nenávist vůči otci, který ho opustil. Tomova matka jej stačila ještě před smrtí pojmenovat: „Tom po mém otci, Rojvol po mém dědovi.“
Ne, vytvoří si vlastní jméno, které se bude jednou každý kouzelník bát vyslovit!

V duchu si nadával, kde přišel na nápad, říct Luciusovi o svém plánu, co bude dělat po ukončení školy. No, sice s ním trávil času víc než s kýmkoli jiným, ale přátelé nebyli. Tom nebyl z těch, kteří někomu bezmezně věří, jak se to mezi přáteli dělá. Na jedné straně byl pro své okolí perfektní žák, prefekt, student, kterého profesoři dávali ostatním za příklad, chlapec, který se rád bavil s lidmi. Na druhé straně, pod maskou hodného chlapečka, to byl chladný a bezcitný, vypočítavý a zákeřný hajzlík, kterého bavilo druhým tajně ubližovat. Chtěl se naučit černou magii, aby mohl ostatní ohromovat, aby je mohl děsit tím, co oni neznají a cítil, že v černé magii tkví smysl jeho života.