Súle Eldar

,,Asi vím, co má Brumbál zalubem,“ řekl profesor. ,,Chce lidi povzbudit proti boji s Voldemortem. Teď bojují, vidíš? Znak dobra a znak zla. Vyhraje dobro,“ předvedl svou správnou dedukci Moari. Harry přikývl.

Byla sobota, docela brzo ráno a Harry kráčel vstříc Hagridově hájence. Ve vzduchu byl cítit mráz a pod nohama mu křupala zmrzlá zem. Věděl, že se příroda definitivně uložila ke spánku. Neodpovídala na jeho výzvy, a když chěl ze stromu ráno dostat flétnu, dalo mu to hodně práce. Přehodil si meč, který si včera vypůjčil od profesora Zaira do druhé ruky a zamával Ismat a Malfoyovi, kteří zabrali Hagridovu lavičku.

Tento den již podruhé zaklepal na dveře soukromých komnat. Ismat s Malfoyem se měli dostavit až později, ale bál se, že ani přes podrobné vysvětlení cesty se na místo nedostanou bez potíží.

V půlkruhu kolem profesora Zaira stály všechny šesté ročníky a poslouchaly jeho výklad o mečích. Bylo to celkem nudné a všechny už od stání bolely nohy. Harry s překvapením zjistil, že o zbraních se mu vybavuje nesčetně mnoho vzpomínek od Rawëy. Jak už z šermířských soubojů, tak i ze střelby z luku nebo vrhání nožů. Už se celkem těšil na souboje.

Podíval se do zrcadla. Našel tam odraz nehybné tváře. Téměř opak toho, co teď cítil uvnitř. Za chvíli měla přijít McGonnagalová. Stáhl si vlasy dozadu. Vlasy kolem obličeje, které byly o hodně kratší mu padaly do očí a vytvářely mezi těmi, co byly staženými do culíku, mezeru akorát pro špičaté uši. Už se nebude skrývat.