Stipendium

Probrala se až na bradavické ošetřovně. Nad ní se skláněla madam Pomfreyová a nějaký sympatický muž.

Hrad spal klidným spánkem, jako by se bývalo naprosto nic nestalo. Severus rychle prošel chodbami do svého kabinetu a zavřel za sebou dveře. Nejprve zkontroloval Pobertův plánek. Zdálo se však, že všichni jsou tam, kde být mají, s výjimkou Brumbála, který, jak si Severus snadno domyslel, byl asi právě u ministra.

Severus Snape tušil, že se to stalo. Sledoval stopy těch tří na Pobertově plánku od té doby, kdy se za nimi zavřely dveře, a viděl, jak se v jednu chvíli zastavily. Potom se stopy chlapců oddělily a stopy dívky hodnou chvíli zůstaly na místě. Ale pak se prudce obrátily a rozběhly se zpět k jeho kabinetu.

Skončila zima a okolí Bradavic se zazelenalo. Na stráni kolem Hagridovy chýše rozkvetly bledule a vzduch se příjemně oteplil. Studenti se těšili na druhou návštěvu Prasinek a ještě víc na hostinu, která se měla konat poté u příležitosti návštěvy ministra kouzel Korneliuse Popletala v Bradavicích a na níž byla pozvána živá kapela.

Tři dny uplynuly jako nic, naplněny sladkou nečinností, co se týče studentů a příjemným odpočinkem, co se týče profesorstva. Štědrého dne odpoledne se Julie zrovna pohodlně položila na bok na měkké lavici pod arkýřovým oknem knihovny a línými pohyby hůlkou nutila stránky obrovské bichle ležící před ní na nízkém stolku, aby se samy obracely.