Setkání po letech

V síni propukla vřava. Profesor Brumbál musel z hrotu své hůlky odpálit několik nachových žabek, aby zjednal klid.

Protože se v kouzelnickém světě slavil svátek, nevyučovalo se a Jane měla volno. Byla za to velice ráda, protože na dnešek připadalo bylinkářství. Alespoň si nemusela povídat s Prýtovou. A tak se jen tak poflakovala a bezcílně bloumala po hradě.

Od té doby, kdy Jane poprvé stála v Bradavicích za katedrou, uběhlo několik týdnů. Mezitím se jí pod ruku dostalo několik ročníků všech kolejí, první nevyjímaje.

Bylo po hodině a Jane srovnávala přísady do nových regálů a polic, které vykouzlila. Každou krabici opatřila štítkem, aby měli studenti snazší práci a nehledali všechno sto let. Právě když na polici, úplně nahoru, uklízela krabici s bezoáry, někdo rázně vrazil do dveří. Jane byla otočená zády a neviděla, kdo to byl. Byla však připravená říci onomu nezvanému návštěvníkovi pár peprných slov, jakmile se jí podaří položit onu krabici na poličku. Pak jí však neznámá síla krabici vzala z rukou a položila na zamýšlené místo. Překvapeně se otočila. Na prahu učebny spatřila Snapea.

Druhý den měla Jane suplovat lektvary opět v sedmém ročníku. Tentokrát ve složení Mrzimor a Havraspár. Ve své třídě však neměla vhodné vybavení. Kotlíky a kahany si klidně mohla vykouzlit, ale zásoby ingrediencí ne. Pro ty si musela dojít vedle ke Snapeovi. A to byla jediná věc, co jí opravdu vadila. Při snídani ji opět okázale ignoroval. Dodala si odvahy a přistoupila k němu.