Šepot

„O, to snad ne! To je...“ mumlala Anna, když několik dní před vysvědčením dostala dopis od rodičů. „Děje se něco?“ optal se Harry, který téměř spal v křesle v nebelvírské Společence. „Ale to...to rodiče! Píšou, že mi koupili byt v Londýně a sami se vrací do Ruska. Prý se mám po prázdninách nastěhovat přímo do Elmové ulice číslo 3!“

Desítky žáků šestého ročníku seděly tiše v lavicích a skláněly se nad pergameny. Někteří ustaraně žmoulali brk, jiní si otírali pot z čela a ustrašenýma očima těkali po ostatních. Bylo dopoledne 15. června a Anna společně se svými spolužáky skládala písemnou zkoušku z Obrany proti černé magii, v těchto hrozných dobách tak potřebnou. Ve třídě bylo nesnesitelné horko. Studenti i učitelé těžce oddechovali a snažili se nasát alespoň nějaký čerstvý vzduch. To byla pro Annu muka. Rukou si přejela po zaobleném bříšku a podepřela si těžkou hlavu. Vzápětí jí projela hlavou i celým tělem ostrá bolest tak silná, že se jen stěží ovládla, aby nevykřikla. Před očima se jí zamžilo a ona nevnímala nic jiného než hukot v uších. Po několika vteřinách bolest ustala a dívka zaslechla pro ni známý šepot. "Pojď k nám! Tak pojď! Stojíš na špatném místě – měla bys být u nás!"

Anna pomalu otevřela oči. Vše kolem sebe viděla rozmazané a nejasné. Až po chvíli poznala, že jistě leží v nemocničním křídle na Ošetřovně. Madame Pomfreyová se nad ní starostlivě skláněla a mokrou žínkou jí otírala orosené čelo, při čemž si sama pro sebe něco nespokojeně broukala.

Příští dny už probíhaly, alespoň podle Annina soudu, znatelně klidněji. Všichni byli očividně nadšeni tím, že se Anna dostala do nebelvírského famfrpálového družstva a tak byly následující dny ve znamení divokých oslav. Čtvrtý večer to už dívku tak unavovalo, že se vydala na noční toulku hradem. Pocházela ztichlými chodbami a našlapovala jako kočka. Zastavila se v jednom tmavém koutě a tam se sesula podél zdi na chladnou zem. Chvíli nehnutě seděla a bezduše hleděla do temnoty v protilehlém rohu.

Anna sestoupila po hradních schodech až na školní pozemky, své nové koště v ruce a na sobě obyčejné mudlovské kalhoty a bundu. Kolem ní neustále poletoval hlouček zvědavců. Všichni toužili její Stříbrný šíp vyzkoušet, nebo si ho alespoň podržet.