Jednorázovky

Světelný paprsek ho udeřil přímo do prsou. Jeho ústa zůstala ještě roztažena v posměšném úsměvu, ale oči se mu rozšířily ohromením. Tělo opsalo elegantní křivku, když po zádech klesal k roztřepenému závoji visícímu z kamenného oblouku. Ve vyzáblém a kdysi pohledném obličeji Siriuse Blacka byl výraz, v němž se mísil strach s překvapením. Pak Sirius propadl prastarým obloukem a zmizel za závojem, jenž se na okamžik rozechvěl jako v prudkém větru, a pak zůstal nehybně viset. Celou místností se ozval vítězoslavný vřískot Belatrix Lestrangeové.

Sledoval dva paprsky, které se k sobě nekompromisně blížily. Krom vycházejícího slunce místnost najednou ozářily i plameny, které mezi kouzly vyšlehly, a vzhlédl, když do vzduchu vyletěla bezová hůlka, jasně viditelná v záři paprsků slunce. S jistotou ji chytl do prázdné ruky a naposledy se podíval do bílé a nechápavé tváře lorda Voldemorta.

Za jedním z mnoha rohů dlouhé nemocniční chodby se objevil černovlasý chlapec. Pamatoval si, že když tudy šel poprvé, tak ho křik ozývající se z pokojů vyděsil, ale za ty dva měsíce si už zvykl. Na konci chodby byly dveře, které vedly do lékařského pokoje, a právě před nimi se zastavil a zlehka zaklepal.

Belatrix vystřelila svazek rudého světla, ale minula. „No tak, snad se zmůžeš na něco lepšího!"dráždil ji Sirius a jeho hlas se ozvěnou nesl sálem. Druhý paprsek ho zasáhl přímo do hrudi. Úsměv mu z tváře úplně nezmizel, ale oči se mu rozšířily překvapením. Zdálo se, jako by Sirius padal celou věčnost; jeho tělo, prohnuté do oblouku, se pomalu ponořilo do potrhaného závoje, přikrývajícího kamenný oblouk.
Harry viděl výraz smíšeného strachu a překvapení na kdysi hezké, teď však vyhublé tváři svého kmotra, kdy padal skrz oblouk a ztratil se za závojem, který se na chvíli zvedl jako ve větru a pak zase spadl dolů.
Harry slyšel jak Belatrix Lestrangeová vítězoslavné vřískla, on ale viděl, že to nic neznamená - Sirius tím obloukem jen propadl, každou vteřinu se objeví na druhé straně, ale nestalo se tak.

1.Úplné zasvěcení

„Myslím si, že by to mělo být… Auuu! Kdo po mě hodil ten míč?! Eriku, až se mi dostaneš pod ruku, roztrhnu tě jako hada!

„Ber to s klidem, Marvel, přece to nemůže být ta nejhorší věc na světě.“