HP a souboj se smrtí

Ron se k ní přihnal a přiložil ucho k Harryho rtům. Také pocítil závan horkého dechu vycházejícího z Harryho úst.
„On je naživu!“ křičel Ron a otíral si z očí slzy.

Ne!“ vykřikla a pokusila se dostat k Harrymu, slzy začaly téct po její tváři a ona už věděla, že je pozdě. Voldemort se k nim přibližoval, hůlkou mířil přímo na ně, připravený je zabít.

Ze stínu se vynořila chladná a nemilosrdná osoba s hnijícíma rukama a s tváří, která měla Harryho pronásledovat po několik let. Kůže byla bělejší než lebka, měl úzké planoucí červené oči a plochý proříznutý nos. Velké ruce se jako pavouci natáhly a popadly Cho.

„Harry!“ křičela Ginny. Fred se ji snažil držet zpátky. Ona se ale musela dostat k Harrymu, musela mu pomoci, všichni mu museli pomoci.

Uběhl měsíc od Harryho návratu do Nebelvírské věže. Byla neděle a Harry byl šťastný. Šel dolů po schodech s Ronem na snídani. Vešli do Velké síně a jakmile uviděli Hermionu a ostatní, Harry hodil Ronovi chytře jednu berlu. Potom šli k nim a Hermiona je zahlédla a poklepala Cho na rameno. Usmívaly se a běžely k Harrymu, který se šklebil od ucha k uchu.