HP a okultní had

V poslední den pololetí se Harry, Hermiona a Ron vraceli k zámku po jejich ranním běhu. Po snídani je čekala exhibice Soubojnického klubu, pak hostina na rozloučenou a nakonec dlouhá cesta vlakem zpátky na King’s Cross. Harry mohl téměř věřit, že jeho pátý ročník skončil, taky mu bylo skoro šestnáct. Přemýšlel nad těmi věcmi, které se přihodily v průběhu tohoto roku – a potřásl za chůze udiveně hlavou.

Stál na ploché střeše nějaké blíže nepopsané lesklé budovy, Dudley vedle něho, smál se a mluvil, ale slova, která říkal, Harrymu nedávala vůbec žádný smysl. Díval se, jak se Dudleyho ústa pohybují a taky slyšel slova, ale zároveň se mu ty dvě věci nedokázaly spojit do jediného, smysluplného celku.

Harry uslyšel nějaký hluk a otevřel oči. Okamžitě je ale zase zavřel, krk ho bolel jako čert ze spaní v ušáku v Snapeově kabinetu po celou noc. V ústech měl příšernou pachuť po whiskey, ale hlavu měl kupodivu čistou. Pokusil se znovu otevřít oči a rozhlédnout se po kabinetu; bylo tam tlumené světlo, přicházející odněkud seshora. Pohlédl nahoru a poprvé uviděl úzká podstropní okna až na samém vrchu zdi za Snapeovým stolem, částečně zakryté objekty, ležícími před okny na vrchu polic, které lemovaly zeď. Zvonové džbány, nakládací hrnec s dračíma očima v láku a jiné části těl různých kreatur. Tu tajuplnou barvu světla zčásti vytvářely ranní paprsky filtrované přes obsah těchto kontejnerů. Jak srdečné, pomyslel si Harry, žádny div, že Snape je pořád v takové sluneční náladě…

Když se vraceli do hradu na společnou oslavu ve Velké síni – obě vítězné koleje oslavovaly společně – Harry viděl Viktora stojícího mezi sedadly, ruku měl položenou Cho na ramenou. Oba se na něho usmívali a zvedli ruce na pozdrav připomínajíce Harrymu, že se bude muset s Hermionou přes prázdniny rozloučit. Taky zvedl ruku a usmál se, když ho dav odnášel po trávníku pryč z hřiště.

„Dospěli jste k rozsudku?“ hlas Eustace Beana zazvonil v kamenné komnatě.
Čarodějka jenom stála a držela svazek pergamenů, pak polkla a podívala se na Luciuse Malfoye, který se otočil a upřeně se na ni zadíval s takovou nevolí v očích, že zůstala úplně popelavá a třásla se ještě víc, ačkoliv se snažila stát vzpřímeně.
„Ano, dospěli.“