Důsledky pravdy

Severus bezmocně sledoval, jak jeho syn běží pryč tmavou chodbou, snažící se dostat co daleko, jak jen to bylo možné. Opravdu velké překvapení... jinou reakci od něj čekat ani nemohl. Zabouchl za sebou dveře učebny a zvažoval možnosti. Snažit se Harryho následovat? A co pak! Požadovat, aby si se mnou promluvil? A co by jsi mu asi tak řekl, idiote! Jít za Brumbálem? Už udělal víc než dost.

Hermiona a Ron pozorovali svého kamaráda, jak zhrouceně dřímal v křesle ve velice nepohodlně vyhlížející pozici.
„Myslíš, že bychom ho měli vzbudit?“ zeptal se Ron šeptem. „Propásne snídani, pokud se brzy nevzbudí.“

Harry bezcílně bloumal hradem po té, co zanechal své přátele v knihovně. Informace, kterou Hermiona našla byla více než drtivá. Mít podezření, že James nebyl jeho otec je jedna věc, najít důkaz, který to téměř potvrzoval, je už něco jiného. Náhle se na konci chodby zastavil. Když se rozhlédl, zjistil, že jeho toulání jej dovedlo až k vchodu na astronomickou věž, která by zrovna měla být prázdná, byl brzký večer. Opatrně otevřel dveře a rychle vklouzl dovnitř doufaje, že nebyl spatřen. Možná, že trocha čerstvého vzduchu odklidí tu pavučinu v jeho hlavě.

Harry vzhlédl od stolu, kde seděl, když ostatní vešli do knihovny. Kromě nich v knihovně nikdo nebyl.
„Tak, co se děje Harry?“ řekla Hermiona trochu pracovním tónem.
„Uchováte všechno v tajnosti, ano? Nechci, aby celá škola věděla, co děláme.“
Ostatní souhlasně přikývli, zajímaje se proč je Harry tak tajnůstkářský.

Že se rychle blíží famfrpálová sezóna bylo zřejmé. Cedule hlásající tréninky pro všechny čtyři kolejní týmy zdobily stěny na chodbách i ve společenských místnostech. Neblevírský tým, jehož kapitánem byli dvojčata Weasleyovi, potřeboval letos jen jednoho nového hráče a konkurs se očekával divoký. Jak se blížilo datum zkoušek, Harry byl vděčný, že kapitánem mužstva nebyl on a že nemusí vybírat mezi lidmi, které považoval za přátele. Ron se také ucházel o volné místo brankáře, a tak s Harrym strávili mnoho hodin venku, procvičujíce pohyby a vylepšujíce Ronovy dovednosti a to k Hermionině znechucení. Když se ale v noci oba vlekli do společenské místnosti, aby studovali co přes den nestihli, jediné k čemu měli ještě sil, bylo studování vnitřku očních víček.