Daria - tajemství mého srdce

Daria ležela v posteli, venku se pomalu začínalo rozednívat, což naznačovalo, že mohlo být tak kolem páté hodiny. Hlavou jí vířily divoké myšlenky, kvůli kterým byla stále zmatenější. Snažila se pochopit, co se vlastně stalo, nechtěla ničemu věřit. Nechápala, proč jí Snape lhal. Dobrá, moc dobře věděla, proč lhal, asi těžko by každému na potkání roztruboval, že je smrtijedem. Ale pořád jí nemohlo přijít na rozum proč. Proč zrovna on, když mu Brumbál tolik důvěřoval. Co má z toho, že je na Voldemortově straně? Vzrušení? Adrenalin? Toho je všude dost i bez toho, aby musel být smrtijedem, a ne-li víc, pokud je na opačné straně. Její mysl byla zaplněna otázkami, na které znal odpověď jedině Snape.

Harry vstoupil do Brumbálovy pracovny roztřeseným krokem, pořád se ještě nedokázal vzpamatovat, ostatně jako Daria. I Brumbál se Snapem byli znepokojeni událostmi, které se odehrály, ať už stály proti nim nebo na jejich straně.
„Pane profesore, jak to, že není Hermiona mrtvá?“ zeptal se Harry Brumbála, když už všichni seděli v ředitelně, kromě Snapea, který zůstal stát. Harry se tvářil naprosto zničeně, ale oči mu zářily neskutečnou radostí, že Hermiona kvůli jeho nerozvážnosti nezemřela. Pocity beznaděje vystřídala radost a neuvěřitelný vděk, jen ten pocit viny stále přetrvával.

Postupovali tichou chladnou chodbou, jež se na konci rozbíhala do spletitého bludiště. Neville se otočil zpět s touhou vrátit se stejnou cestou, ale k jeho zděšení zjistil, že za ním je pouze zeď. Teď stáli před rozhodnutím, kterou ze čtyř chodeb zvolit. Zdálo se, že je to těžká volba, ale zatím nebyl sebemenší důvod jakýmkoli způsobem panikařit, která chodba je ta správná. Jejich pátrání bylo na začátku, a tak se svorně shodli na jedné z cest.

Daria s Hermionou se po útoku mozkomorů vzpamatovaly poměrně rychle. Nic jiné jim ani nezbývalo, protože závěrečné zkoušky se kvapem blížily. Jak dny plynuly, pomalu upadaly v zapomnění i smyšlené fámy o boji s mozkomory, které kolovaly po celé škole. Každá kolej měla znění tohoto příběhu upravené dle vlastní potřeby, proto se mnohdy jednotlivé kolejní verze značně lišily.

Nastávající dny byly pro Darii utrpením. Snape se zachoval, jak předpokládala. Nenašli byste dva lidi, kteří se sobě tolik vyhýbali, a tak se vzájemně ignorovali. Jako by pro každého ten druhý neexistoval. Snape si Darie nevšímal ani na hodinách, a pokud to bylo možné, rovnou předešel setkání s ní. Avšak i Daria se chovala stejně, hodiny lektvarů nesnášela víc než všichni nebelvírští studenti dohromady, a pokud se mohla jakýmkoli způsobem vyhnout Snapeovi, udělala to.